Koncerty Silver Rocket |
---|
16. 10. Praha - Kaštan: Paramount Styles · Elysian Fields (USA) |
5. 11. Praha - Sonic Library: Tom Holliston (CA) · Simon Wells (UK) · Cardo & Decumanus |
12. 11. Praha - 007 Strahov: URALT (DE) · Bumfrang3 |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 |
Aktuální články |
---|
Novinky: 4. 10. URALT + BUMFRANG3 12. listopadu na 007 |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
„The Infinite Circle“ je klíčová deska Sophia. Jestli jste Sophia nikdy neslyšeli a nevíte, s jakým albem začít, jděte do tohohle. Pamatuju si, jak jsem to kdysi někomu přehrával na kazetu a on mi pak napsal: „Díky moc, je to super. To je nějaká bestofka, že jo?“ Ne, není to bestofka. Je to deset tak neskutečně silnejch a vyrovnanejch skladeb, že to snad ani není možný.
Další vzpomínka, s kterou se mi pojí tohle album? Je rok 1999, jedeme s Gnu na koncert do Vodňan, dodávku řídí Čepic. Je podzim, den před tím jsme taky hráli někde na jihu Čech a zvlněnou krajinou totálně kýčovitě ozařuje rudý zapadající slunce. Kecáme jako králové, pochopitelně. Ležím na loftu, piju pivo. A pak najednou Čepic pustí Sophii – a zrovna „Sometimes“. Je to nahlas. Celý auto ztichne. Mohutný vlny akustický kytary, minimalistickej riff, do toho Robinův zbustrovanej vokál... Já už to znám, ale kluci poslouchají jako opařený, nikdo ani nedutá. V životě na ten moment nezapomenu.
„The Infinite Circle“ je esence hořkosladkosti. Strašně smutný písničky, ale ani stopa po ubrečenosti. Majestátní údery akustický kytary, který tentokrát citlivě doplňuje elektrika. Strnulá muzika v zimním oparu na kraji světa. A moje nejoblíbenější písnička od Sophia vůbec: „Every Day“. Ani jsem si o ní Robinovi nenapsal, nevím, jestli jí chci znova slyšet živě. Stačí mi to takhle. Pamatuju si, jak jsem si doma na akustiku tisíckrát hrál riff z „Every Day“ a do toho mi v mozku znělo to ševelení elektrický kytary, který je na pozadí týhle písničky. „Do you really think that I never loved you?“ opakuje v refrénu Robin do tak silný melodie, že to prostě moje srdce jednou nemůže vydržet.
Tuhle desku si můžu pustit jen párkrát za rok a jen v určitejch chvílích. Neexistuje, že bych si pustil jen kousek alba. Tohle je CELEK, jednolitej a nedělitelnej. V mnoha ohledech je tohle nejdál, kam se dá v muzice zajít. Ty skladby jsou úplně NAHÝ, obnažený až k pradávnejm kořenům. Momentálně si nevybavuju, že by někdo v muzice dokázal zachytit a předat dál tolik emocí. „Hand in hand we spend the night, love comes easy by candlelight. We lie about our past to make each other believe that this is the love that will last eternity.“
O "Fixed Water" jsem psal TADY.