Koncerty Silver Rocket |
---|
16. 10. Praha - Kaštan: Paramount Styles · Elysian Fields (USA) |
5. 11. Praha - Sonic Library: Tom Holliston (CA) · Simon Wells (UK) · Cardo & Decumanus |
12. 11. Praha - 007 Strahov: URALT (DE) · Bumfrang3 |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 |
Aktuální články |
---|
Novinky: 3. 10. NEW MODEL ARMY posouvají turné na podzim 2025 |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
Je sobota večer, 23:40, 8. dubna 2017, a místo čtení nebo dělání něčeho smysluplného, jako je třeba psaní fórů a získávání ohlasu za ně na sociálních sítích, minimálně 10 minut sedím a dívám se na obal desky Paradise Gallows od Inter Arma. Je tam potápějící se loď na rozbouřených vlnách, jen pár minut od pobřeží, s mužem, visícím na posledním stěžni, který ještě stojí, nebe hoří v teplých barvách, slunce zapadá a noční obloha je kosmická. Že by metal?
Inter Arma je tak trochu Smorgasbord: death, sludge, black, doom, což v duchu alternativních faktů otevírá možnost popsat je jako „a band that resists generalization and categorization“, a na stránkách Relapse přesně tento popis najdete. Výsledek je ale spíš tak trochu psychedelie, ne zbytečná záplava stylu. Ačkoliv se zdá neuvěřitelné (v různých recenzích jsem to četl, nevěřil jsem tomu), že v takovém mixu by mohly být slyšet i prvky klasického southern rocku, je to tak, a sedí to. Inter Arma naprosto přirozeně a suverénně krájejí různé porce metalu a šijí je dohromady tak lehce, že ani nevíš, že tohle je vlastně nějaký „accomplishment“. Kdyby Inter Arma bylo město, bylo by to Toronto, ne Pittsburgh (samozřejmě v SR povinně fandíme Torontu).
Fandíme i jim, protože jsou relativně mladí (debut Sundown vyšlo v 2010), pracovití (hráli a hrajou neúnavně, kde se dá, a jsou připraveni hrát za nic), mají výdrž (v 2015 vyšla 45minutová jednopísňová deska The Cavern), a jejich nová deska Paradise Gallows je možná jedna z nejlepších věci, co vyšla na Relapse za poslední léta. Celá deska, čistého času 71 minut, je úlet. Nekonečný tok riffů a nápadů, ale všechno zapadá do sebe a jako celek vypráví dost sebevědomě a zajímavé historky.
Po hodině a čtvrt metalové horské dráhy je posluchač nucen nejen přemýšlet, kam vlastně dál je možné jít po této desce, ale taky co z toho vyberou na 45minutový koncert jako support Oxbow a Sumac. I když původně nebylo v plánu, aby s nima hráli (měli mít vlastní koncert stejný večer v Praze), nakonec myslím, že to před nástupem Eugena a spol. udělá dost zajímavou atmosféru.
A ten obal je fakt super.