Silver Rocket

SWANS očima Arana

ÚV SRR 6. 12. 2010

Kdyby byl svět spravedlivej, byli by Swans uznávaný jako možná nejdůležitější kapela rockový historie. Nedělám si prdel. Fakt si myslím, že žádná jiná kapela nepřišla s tak JINÝM zvukem. Ve všech etapách svý cesty (slovo "kariéra" zní v souvislosti se Swans značně nepatřičně) byli Swans na míle vzdálený tomu, co nabízí tzv. alternativní scéna nebo tzv. underground. I když se zdá, že tam nějaký styčný body jsou (a jsou!) základ zvuku Swans byl a je v totálním odmrštění všech rockovejch klišé. A nezáleží na tom, jestli Gira a spol. zrovna akusticky meditovali jako v období "Burning World", nebo demolovali sebe a posluchače jako v období "Raping A Slave". 

Co je ale zajímavější: všimněte si, že "zásadní" kapely mají dost následovníků. Scott Kelly s pohrdáním říká všem těm klonům jeho mateřský kapely "Neurosis junior bands". Na jednu stranu pro to má pochopení, na druhou stranu ho štve ta slepá "poslušnost" výjimečnýmu zvuku Neurosis. Ale Swans? Nikoho nikdy ani nenapadlo vydat se v jejich stopách. Znáte kapelu, která "zní trochu jako Swans"? Já ne. Jako Swans totiž fakt nezní nikdo. Co se týká třeba rytmiky - tahle kapela není z tohohle světa. Dneska každej považuje za "rytmicky složitou věc" onanii s divokejma přechodama a sto změnama temp v jedný skladbě. V tom to ale není. Poslechněte si třeba, jak se s rytmikou pracuje na letošní desce Swans... Není to o rychlosti a matematice. Je to o instinktu a hlubokým ponoru. Učebnicovej materiál.

A Gira... ten člověk je pro mě PRAVDA. Možná si ho idealizuju, to je klidně možný. Ale ten chlap jde nějakejch třicet let za svojí vizí, je jí posedlej, neuhejbá, nedělá kompromisy... věřím mu každý slovo. Gira pro mě není modla, ale inspirace. To je mnohem, mnohem víc. Jeho texty se často motají kolem toho samýho (vystihuje to název skladby "Mind / Body / Light / Sound"), ale nesou v sobě něco, co se mi v životě nepovede vyjádřit. Možná oproti němu žiju moc šťastnej život, nevím. Možná se jen bojím šáhnout tak hluboko a hrabat se v tý špíně. A nebo prostě tenhle dar není souzenej všem...

Přemejšlím, jaká je moje nejoblíbenejší skladba Swans. A je to "Blind". Je to paradoxní, není ani na žádný řadový desce Swans. Je to out take z nahrávání "Love Of Life", kterej pak vyšel na Girově sólovce "Drainland". Ta skladba jakoby nikde nezačíná a nekončí, najednou se objeví a pak prostě nenápadně zmizí. Ale to, co ta muzika a text dovedou říct během těch pár minut a tří akordů, je neskutečný. To je unikátní, neopakovatelný. Nikdo jinej tohle nikdy nedokázal.

Když jsem se v roce 1996 rozhodnul, že je na čase začít s tetováním, měl jsem jednoduchej výběr. Vzal jsem obal "The Great Annihilator" a šel jem do Jilský naproti Maximum Undergroundu. Ten motiv je strašně primitivní, takže znuděnej tatér to pochopitelně odfláknul. Musel jsem si to pozdějc nechat předělat. I tak to ale od tý doby vybledlo, navíc ta ležatá osmička zabírá exkluzivní místo na mým pravým předloktí, kde by se určitě mohl vyjímat nějakej zajímavější, hehe, "projekt". Přesto bych tohle tetování V ŽIVOTĚ nevyměnil. JSOU TO SWANS!

Swans očima Dr. Radosty: http://www.silver-rocket.org/news/1718
Swans očima Dava: http://www.silver-rocket.org/news/1714