Silver Rocket

SWANS očima Dava

ÚV SRR 2. 12. 2010

Hned po Aranovi, kterej je zkurvenej radikál a sektář, to tady nemám vůbec lehký, protože s jeho příspěvkem to můžeme rovnou celý uzavřít. Všechno podstatný už totiž bylo řečeno. Co mám jako teď psát? Je to přesně tak, jak říká: Swans jsou naprosto výjimečná, neuvěřitelná kapela, který se intenzitou zvuku a mírou psychický zátěže, kterou na svoje posluchače klade, nevyrovná téměř nic. Nemůžu než souhlasit a furt musím číst, jak to Aran geniálně popsal.

Já ale nezačnu hned z osobní roviny, jsem tady za „mladý blbce“ a tak mě taky napadá úplně jiná věc: všimnul jsem si, že mladý – alespoň ty z naší hluch party – Swans vůbec nejedou a když, tak fakt dost málo! Jak je to vůbec možný, říkám si? Kapela, která ustanovila celej ten šílenej zvuk, kterej se pak jak mor šířil na další a další zástupy smutnejch šílenců s temnejma vizema v hlavách: od Today Is the Day, Unsane, Zeni Geva až třeba po Neurosis!!! Bez Swans se prostě neobejdete, bez Swans nejde chápat zvuk těhle kapel, protože Swans jsou v tomhle ohledu naprosto zásadní, dřevní a totálně esenciální. Něco jako první látka… Swans jsou pro hlučnou muziku stejně důležitý, jako třeba Sokrates a Platón pro filosofii. Od Swans se prostě odvíjí všechno, takže veškerej ten bordel a hluk, co přišly pak, to jsou jenom logický vývody naprosto bezbřehý destrukce, kterou Swans v polovině 80. let započali.

Na Swans ale krom zákeřnýho a neobyčejně surovýho zvuku (Gira nemá rád, když se o Swans takhle píše) je snad ještě více fascinující právě Girův neúprosnej deklamativní vokál, ze kterýho je mi někdy opravdu až fyzicky špatně. Ne, Swans určitě nejsou pro každýho a já jsem za to vlastně rád, protože kdyby to tak bylo, jistojistě se tady během hodně krátký doby všichni pozabíjíme. Hodně taky cením jejich přímočarost a nekompromisnost v textech: Swans nebudou lhát o tom, jak bude jednou dobře, a že jednou bude líp. Příslib lepších zítřků vyměnili za bolestnou ale pravdivou reflexi dneška. V rámci jejich muziky není místo pro světlo nebo naději, tuhle starost přenechali jinejm. Swans jsou naopak jako nějaká obrovská černá houba, co do sebe nasákla veškerej lógr světa, všechno to násilí, cynismus, anonymitu, destrukci, psychický nemoci a další radosti, který se k životu uprostřed týhle šílený civilizace neodmyslitelně vážou. Swans jsou podle mýho ale taky velkým dílem o bezbřehý osamělosti, kterou dneska můžete vidět na každým kroku (třeba song Killing for company pro mě osobně představuje totální dno).

Pokud ale odhlídnu od toho všeho, jak moc jsou Swans důležitý, musím říct ještě jednu podstatnou věc: To, že přijedou Swans, je naprostej svátek a událost. Je to fakt zásadní moment a uvědomte si, že to není vůbec samozřejmý! Když si to tak promítnu, já jsem vlastně díky tvrdý práci ÚV SRR viděl třeba Scotta Kellyho hned třikrát během dvou let a jsem z toho do dneška úplně v hajzlu!!! Nemusím mít vůbec nic, stačí jen, že jsem tam byl a zažil pro mě naprosto neopakovatelný životní chvíle. To samý, když tady hrál Chris Spencer s Celan, a lidi nikde! Já jsem to nechápal!!! Tady byl zpěvák z Unsane, a v tom Matrixu to vypadalo jak po vymření světa. Všichni jste tam zkrátka měli bejt – v řadě nastoupený a s palicema na prach! Tohle nikdy nepochopim. Prostě přijďte, protože tohle bude naprosto ojedinělý. Jenom stát a zírat na Giru, dívat se mu do očí, sledovat celej ten šílenej kolos a nechat se drtit jejich naprosto nelidským, kolosálním zvukem! Jo, od koncertu Swans opravdu neočekávám nic menšího, než že mi stejně jako koncerty Unsane nebo Neurosis totálně změní život.

dav