Silver Rocket

James P Honey – Close to Coscombe

Zatím nejlepší hudba, jakou náš anglický agent James P Honey nahrál mimo Buriers? Řekl bych, že bez debat. Troufám si tvrdit, že zásadní klíč k tomuhle albu leží na polích, pastvinách, loukách a v lesích Cotswoldu: na úzkých silničkách, které spojují jednu starobylou kamennou vesnici s druhou – stejně tichou, prázdnou a uzavřenou do sebe. „Left the grey city for the peace quiet the green: apart from art, music and people i don’t miss a thing - cos’ what i´ve been i won’t be again: too right i’ve changed and if you ain’t that’s your problem…“ zpívá James hned v úvodní „Around My Way“. Měli jsme s rodinou tu čest (a radost) strávit v létě pár dnů v nekonečně kouzelném domě Honeyho klanu nedaleko Cheltenhamu a můžeme potvrdit: ano, v této krajině bychom také s klidným srdcem a jasným čelem hodili za hlavu šedé město. A ano – kromě hudby a přátel by nám mnoho nechybělo…

Jamesovy songy neomylně vedou hudebníky, kteří ho doprovázejí (na „Close to Coscombe“ je to celkem pět spolupracovníků: najdeme tu i našeho milého cellistu Jamieho Romaina z Buriers), tou nejpřímější možnou cestou. Zbožňuju to, obdivuju to, každému bych to vřele doporučil. Jako by se každý člen „kapely“ vědomě a vážně zeptal sám sebe: „Co je ta nejmenší nutná porce mého přínosu, aby ten song fungoval?“ Pro mě naprostá, čirá krása – nikdo tam nehraje NIC NAVÍC, celé to plyne v tichém, strohém souznění. Kapelová dynamika na „Close to Coscombe“ je zároveň zásadně odlišná od zvuku Buriers, kteří kladou větší důraz na napětí a gradaci. Doprovázet Jamese ostatně není žádná prdel: jeho hudba je s ním velice těsně srostlá a cokoliv navíc může působit rušivě. Tady se nic takového ale neděje.

No a pak jsou tady ty texty. Pojďme si přiznat, že kolega JPH to umí jako málokdo. „Well today i've really got nothing, i've really got nothing much to say – except that maybe this is somehow about what dust does to an empty room.“ Člověk až skoro žárlí na to, jak je to dobrý. A nebo ultimátní lovesong „Julia Marie“: „So you go your own way and i’ll go your way too…“ Vyjádřil TO už někdy někdo takhle přímočaře krásně? Asi ano, ale… stejně člověk až skoro žárlí.

„Close to Coscombe“: šest songů (formát, který mám ve stále větší a větší oblibě) spojených jako body na mapě šedozelené krajiny. NEBUDETE LITOVAT, vydejte se objevit ta místa. Poslechni si TADY.