Silver Rocket

Chlupatý zadky Cosmic Psychos

Musíte prostě milovat kapelu, která svojí rozlučkovou kompilaci pojmenuje „15 Years, a Million Beers“... Cosmic Psychos byli skutečný kingové toho nejdementnějšího rock´n´rollu, neoddiskutovatelný vládci tří akordů a rozlitýho piva.

Proč psát o Cosmic Psychos právě teď? Já vlastně ani nevím, jsou dávno rozpadlý a nic se kolem nich neděje. Hlavní důvod je asi ten, že jsme si před časem s Töhötömem a Stryikerem objednali pár starejch dobrejch desek od Amphetamine Reptile - no a znáte to. Člověk prostě tak nějak na starý kolena zjihne a uvědomí si, že svět by měl vzdát patřičnej hold těmhle melbournskejm supermanům…



Moje první zkušenost s Cosmic Psychos byla hodně intenzivní – nějakým způsobem jsem se dostal na jejich koncert v Bunkru, což mohlo bejt někdy v roce 1991 nebo 1992. Takže tady stojím já, je mi nějakejch šestnáct, sedmnáct, nevynechám snad jedinej hardcorovej koncert na 007 (takže jsem nejchytřejší na světě a už jsem skoro všechno viděl a slyšel, že jo…) a najednou se na pódiu objeví tři tak otřesně vypadající chlápci, že celej Bunkr skoro ztichne. Jsou to přesně ty typy, s kterejma se v hospodě nechcete dostat do sporu – odrbaný a hnusný vágusové, který toho ale spoustu vydržej. A začnou hrát. A začnou hrát přesně to, o čem jsem si myslel, že jsem z toho už jako dávno vyrost: fakt nablblej monotónní tříakordovej punk rock. Změna během skladby? Kytarista rozjede sólo na kvákadlo, který vám rve uši a tlačí nos zpátky do mozku. Zpívá basák, a to tak příšerně vychlastaným hlasem, že i Lemmy je proti němu procítěnej emo-srdcerváč. Koncert končí tím, že basák mrskne vší silou po kytaristovi půllitr, kterej ale kytarista pohotově odpálí jako při baseballu. Na úplnej závěr vystrčí celá kapela na konsternovaný publikum svoje chlupatý zadky. Není třeba dodávat, že Cosmic Psychos se rázem stali jednou z mejch nejoblíbenějších kapel.



Dali se dohromady už v roce 1982 v Melbourne a svoje nejlepší věci nahráli v sestavě Ross Knight (basa, zpěv), Bill Walsh (bubny) a Robbie Watts (kytara). Vydali spoustu desek (viz dole), o klíčový alba se samozřejmě postarali Amphetamine Reptile Records. Osobně mám nejradši „Blokes You Can Trust“ (1991) a „Oh What A Lovely Pie“ (1997). Na všech nahrávkách ale znějí Cosmic Psychos dost podobně: jako parta násosků, jejíž jedinou ambicí je hrát hlasitej a co nejmíň komplikovanej punk rock pro ostatní násosky. Texty? Asi takhle – Ross zdědil dvě hodiny jízdy od Melbourne farmu po svým otci a i během svý „hudební kariéry“ trávil spoustu času za volantem buldozeru… Takže žádný sebezpytující litanie rozhodně nečekejte. Zajímavou filozofii razili Cosmic Psychos i ohledně koncertů: hrát co nejkratší set, protože čím dýl hrajete, tím větší je nebezpečí, že vám ostatní kapely (hajzlové!!!) vychlastají v šatně všechno pivo.



Takže na závěr: první až druhou generaci kapel na Amphetamine Reptile jsem vždycky vnímal zhruba nějak takhle: Tar byli NEJLEPŠÍ, Hammerhead byli NEJHUSTŠÍ, Cows byli NEJŠÍLENĚJŠÍ, Helios Creed byl NEJPSYCHEDELIČTĚJŠÍ, Helmet byli NEJTVRDŠÍ, God Bullies byli NEJDIVNĚJŠÍ a Cosmic Psychos byli prostě BLBCI. Tahle kapela má zkrátka svoje neotřesitelný místo v hard rockový historii. Cosmic Psychos byli dávno před Nashville Pussy, dávno před Turbonegro, dávno před Esgmeq. Tak na zdraví, chlapi!

Diskografie:

Down On The Farm (1985)
Cosmic Psychos (1987)
Go The Hack (1989)
Slave To The Crave (live) (1990)
Blokes You Can Trust (1991)
Palomino Pizza (1993)
Self Totalled (1995)
Oh What A Lovely Pie (1997)
15 Years, A Million Beers (2001)