Silver Rocket

Mudhoney očima Silver Rocket I.

ÚV SRR 7. 5. 2015

Torr: Snažim si vzpominout, jak jsem přišel na Mudhoney. Nejsem si úplně jistý, ale myslim si, že to bylo přes mýho kamarada Jima, který byl v puvodním Sub Pop Singles Club. Ja vím, že říct, že jsi byl v Sub Pop Singles Club V1 je něco jako tvrdit, že jsi viděl Sex Pistols v Manchestru v roce 76, ale on to fakt měl předplacený. Tehdy jsme objednávali desky z Maximum Rock'n'roll, protoze jsme vyrostli uprostřed ničeho a nejbližší obchod s deskama byl asi 100 kiláků. Když něco přišlo, jsme sešli v pokoj u rodičů a poslouchali to donekonečna. Matně pamatuju, jak jsem ho v tom pokoji hrozne dissoval (on byl ještě asi o 10 cenťáků větší než já, delší vlasy než já, a ještě citlivější, představte si nejlepší sitcom, kterej jste nikdy neviděli), proč poslouchá kapely, ktery hrajou pomalu, že to zní jako něco, co by poslouchali moji rodiče.

Slavnej první singl Touch Me I'm Sick mě nikdy nebral, nevim, jestli je to tim, že jsem to kdysi špatně pochopil a myslel, že je to cover Sonic Youth, který jsem nesnášel (art fuj rock), anebo jestli mi to přišlo moc jako ukradený Stooges, asi obojí. Ale strana B mě moc bavila (Sweet Young Thing Ain't Sweet No More), k tomu se hodně dobře tančí. Nicméně tento video mě přijde pekný, protože přemejšlím, jak Gurun Gurun za chvili jedou do Japonska a zřejme je čeká podobnej zážitek.

Töhötöm: Velkolepý video, všimli jste si, jak tam asi v půlce proletí to tělo? Japonci dělaj všechno pořádně, včetně fandění oblíbený kapele. Já se bohužel nemůžu pasovat do podobný pozice jako Torrus (bejt v roce 1988 alternativní k alternativní hudbě), na rychlou muziku jsem v těhle letech trochu zanevřel, protože jsme se pohádali u nás na sídlišti s kamarádama punkáčema, který poslouchali Crass, a já hledal útěchu v Joy Division a Cure a podobně. Takže když jsem objevil Mudhoney, půjčil jsem si celej nadšenej někde cédečko (zřejmě Superfuzz Bigmuff, kam byl přilepenej i tenhle hit). Hele, koho tehdy i dneska nechá chladným ten úvodní riff (TU - DU - TU DU DU DU), následovnej Markovým procítěným "U", tak nemá... nevim co nemá, ale něco nemá.

Aran: Musím se přiznat, že Touch Me I'm Sick mám ze všech jejich písniček skoro nejmíň rád. Je to takovej seattleskej "Traktor". Tahle verze je ovšem supr, hehe... O Mudhoney jsem se mimochodem dozvěděl poprvé díky časopisu Melodie cca v roce 1989: byla tam jejich fotka, díky který jsem - nevím proč - získal dojem, že Mudhoney hrajou něco jako Carcass nebo Napalm Death. Prostě tak vypadali. Zaujalo mě i to, že Mark Arm měl na krku korále. Taky jsem hodně nosil korále.

Töhötöm: Seattleskej traktor? "U"!

Aran: Jakože každej kokot čeká celej koncert, AŽ to zahrajou, protože kdyby to nezahráli, nebyl by to "dobrej koncert Mudhoney". To není nic proti kapele, jen proti jednomu debilnímu tracku.

Töhötöm: Já ti rozumim a máš v podstatě pravdu. Ale jak koukám na tohle video, došlo mi, že na to v podstatě pokaždý čekám taky.

Záhoř: Jen tak dál. V Mudhoney jsem pohříchu nikdy nejel, ale vynasnažím se aspoň k tomu mít nějaký mimoňský kecy, ať se trochu naruší ten odbornej tón debaty.

Torr: Ja nevím, jak hodnotit význam týhle pisničky. Puvodne jsem chtěl říct, že asi měla vliv na to, že jsem se přestal bát hrát dlouhý pasáže na jeden akord – jsem se uvědomil, že jestli to může dělat velká, světová kapela jako Mudhoney, je to asi legitimní a nemusím se bát, že se mi lidi budou smát. A taky že jsem chtěl, aby Wollongong měli podobnou věc, výsledek je Modern Man z starknakedcreepingmacroeconomicfascism. To jsou Wollongong, jak se snaží jako o život hrát Suck You Dry od Mudhoney. No a pak jsem si uvědomil, že to není moc zajímavá myšlenka, když ten internet je plný coverů tuto písničky. Takže hodnocení je, že je to taková písnička, která hodně inspiruje, ale stejně až budeš chtít takhle hrát, lidi se ti budou smát, tak zkus něco jinýho.

Aran: Tohle přiznání ohledně Suck You Dry strašně cením a je pro mě fakt objevný. Když už jsme u toho, musím taky s pravdou ven: většina mnou navrhovanejch riffů v prvních pokusech Gnu byly vykradený Tad z desky God´s Balls. V týhle úvodní éře Sub Popu pro mě totiž byli Tad jasnou jedničkou labelu, Mudhoney jsem vnímal až ve druhým sledu. Což ovšem nijak nesnižuje fakt, že Suck You Dry je fakt učebnicová garáž, tohle se stoprocentně někde vyučuje. Jak že se jmenuje ta kapela mlaďochů, co hraje ten cover? Idiot Teacher? Tak to sedí...

Töhötöm: To je fakt pozoruhodnej indickej cover, což mi připomíná existenci podobně pozoruhodnýho coveru jiný písničky Mudhoney – ale předpokládám, že na In and Out of Grace se taky podíváme, tak si tuhle historku schovám až na potom. Suck You Dry jsou podle mě Mudhoney v plný parádě, kdybych měl asi někomu pustit jednu věc od týhle kapely, aby veděl, o co jde, tak... tak pustim When Tomorrow Hits a pak třeba ještě Need, hehe, a hned jednim dechem dodám: "Taky uměj hrát rychlejší věci, zkus ještě Suck You Dry." Mimochodem mě nikdy nenapadlo zamyslet se nad tím, o čem je ten text... jdu se na to podívat.

Torr: Miluju bicí, strašně rád sleduju hráčei na tenhle nástroj. Kdybych musel spontánně jmenovat 10 skvelých kytaristy, bych měl asi problém, ale hráči na bicí? To bych dokázal hned. A podle mě nikdo nehraje na bicí jako Dan Peters. Naposled v Lucerně na koncertě Mudhoney jsem stál vzadu u bubnů a musel jsem sledovat, jak hrál celý koncert. Nikdo nehraje na bicí jako Dan Peters. Je to jako když mlátí pěstí člověk, který leží na zemi. Furt jsem čekal na tom koncertě, když uz nebude moct hrát dál, přece to musí být tak unavující, jak hraje. Musel by to říct nějaký skutečný bubeník, ale podle mě on hraje přesně jak se nemá hrát na bicí, kdyby to viděl nějaký učitel, tak by se mu smál. Musí mít neuvěřitelnou sílu, prostě punching down, punching down, punching down, over and over and over and over. Jak tomu řikáš ty, Lukáši?

Záhoř: Já sám bych nejpíš použil obrat "dávat do toho šlehy, bez ustání, pořád a pořád." Ale síla tvýho vyjádření je právě v tý kanadštině podle mě, to myslím vážně.

Töhötöm: No jo, je to svatá pravda, mě vždycky fascinoval víc Matt Lukin, ale je fakt, že kombinace Dana a Matta asi měla velkej podíl na tom, proč nám připadali Mudhoney tak přitažlivý. Myslim že většina kapel z prvního období Silver Rocket získala celkem zřetelnou představu, jak by to mělo vypadat na pódiu, právě od Mudhoney (i když bych teda uměl spočítat na prstech jedný ruky, kolikrát jsem je tehdy někde na videu viděl – o to větší to mělo vliv). Jedninej problém s Danem Petersem dneska je ten klobouček. Já samosebou chápu, že to neni lehký, když ex-houně, z který byly za bubnama vidět jen vlasy, musí čelit procesu stárnutí, ale Dane, ten klobouček neni řešení. Jo a víte, že Matt Lukin, když odešel z Mudhoney, tak se komplet na muziku vysral a věnuje se snad tesařině, před timhle smekám i ten Danův klobouček.

(pokračování bude)