Silver Rocket

Pozvánka na poslední chvíli – Rickolus + Strangers in the City v Piksle

ÚV SRR 15. 11. 2013

Víme, že o tom čtete ze všech stran (nebo aspoň je tu ta snaha), ale fakt si myslíme, že tenhle koncert se nevyplatí prošvihnout. Taky to říkal Astronautalis, ne asi. I když to v Piksle nestihnete, najděte si ho jinde, bude tu hrát až skoro do konce listopadu. Já osobně na něj skočim ještě určitě do Bora, cha.

Víte co? Až vám za pár let bude někdo vykládat o Rickolusovi, jak je to boží a tak, vy budete moct říct: „Ty vole, já na něm byl v Piksle už tehdá, když ho vůbec nikdo neznal, přece“. Ta poslední placka, Troubadour, je svým způsobem docela neuvěřitelná. Už to, že se jedná o dvoualbum. Kdo sakra teď dělá dvoualba? Ehm, kdy sem naposledy vůbec poslouchala dvoualbum? London Calling? Udělat dvoualbum je odvaha jak prase, to je jasný. První věc, co od toho každý čeká, je „proč ten magor půlku slabších věcí nevyhodil, dyť by z toho byla tak supr placka“. No a tady nastává drobný zádrhel. Ono by z toho prostě nešlo půlku slabších věcí vyhodit. Tady totiž žádné slabší věci nejsou. Fakt. To říkám s čistým svědomím.

Poslouchám to teď dost často, to dá rozum. První část, druhou část, celé v kuse, občas mi to tam skočí i na random a já nevim jak ještě. A ono tam normálně není co přeskočit. To sou tak krásně obyčejné, uvěřitelné a silné věci, až mě nad tim občas zůstává rozum stát. Rick tam sype jednu čistou hitovku za druhou s takovou přirozeností, že mu to musí snad každý songwriter totálně závidět. Takže doražte na Rickoluse kamkoliv to pude. U nás s ním zahrajou ještě Strangers in the City, a to bude samo taky stát za to. Ti dva se prostě furt čím dál víc zlepšují, a to už to ze začátku byl jasný talent.

“what happens when the inks all gone
our names forget themselves
our bodies flutter to the ground
and all we know will melt”

Karolína
PI Crew