Silver Rocket

MUDHONEY: Spoiler Alert

Abuch 28. 5. 2013

Koncerty v Lipsku začínaj už v šest večer, aby byli lidi brzo doma. Nebo je možný, že to mělo nějakou souvislost s finále Ligy mistrů, nebo co to ty hordy teplejch rytířů předváděly ve Wembley. Opravdu v 6:00 zahájili koncert Treatment, takový australský JSBX, s výbornym bubeníkem – nebylo to špatný a celkem se jim podařilo přesvědčit posluchače, že to rockabilly taky nějak umí, i když zpěvák zpíval uuuuuuááááááu častějš, než Scott McCloud Yeah, Yeah. Ale teď už k Muds.

Na koncerty Mudhoney už chodí jen starý máničky? Ne uplně. V Lipsku, kde nikdy nehráli,  byl plnej klub mladejch a divokejch lidí, který se umí bavit, umí texty, umí dělat větrníky od prvního songu i skákat z pódia a každym slovem ničí naše představy o chladnym německym publiku, kterýma nás zásobuje twitter našeho kamaráda Radima. 

Po Treatment, který trochu tlačili na pilu od první vteřiny koncertu, se legenda rozjížděla tak nějak nenápadně skladbama z aktuální desky. Při první písničce jsem si řikal, že holt i syn Iggyho Popa a Marka E. Smithe může bejt asi už unavenej, ale to byl omyl. Během deseti minut byla kapela rozžhavená jak pneumatiky F1 po zahřívacím kolečku a závod začal. Na takovej příval energie publikum reagovalo divokým kotlem, z něhož se pomalu začli vynořovat první skokani. Po cca 35 minutách Mark Arm odložil kytary a věnoval se jen tanečkům a mikrofonu, s o to větší energií ve zpěvu.

Při Touch Me I am Sick bylo pódium plný objímajících se lidí, který pak hromadně naskákali zpátky do kotle, kde se ke stagedivingu postupně odhodlávali další a další, překonávající pud sebezáchovy a připomínající děti na kurzu plavání před skokem do vody. Asi po hodině a čtvrt následovala záhadná odpočinková pauza, věnovaná exhibici levorukého ladiče kytar a tourmanagera v jedné osobě, publikum kapelu ani moc nevyvolávalo, v podstatě si nikdo nepřipouštěl, že by to mohlo jen tak skončit – a záhy se všichni dočkali asi čtyřicetiminutovýho přídavku včetně Here Come Sickness, který znova zaplnilo pódium objímajícíma se a skákajícíma lidma. Tak mohutnej proud radosti z prostoduchejch akordů a přímočarejch rytmů jsem teda dlouho nezažil.

Praha má nastavenou laťku proklatě vysoko.