Silver Rocket

CHOKEBORE: It´s a Miracle očima Joba

ÚV SRR 25. 2. 2010

I'm not here, i'm looking out into the distance, i'm not here, i'm looking back against the tour of Black Black. You can't make me stay, i am not like you are. I won't stay in LA and die inside of my car... Všimli jste si, že Chokebore na posledních ofiko nahrávkách v podstatě nepřestávají navrtávat opravdu úchylný slowcore melodie takovejma koňskejma dávkama depresí, že se by se i heroinem zdevastovanej John Lennon nestačil divit? A jako by jim to nestačilo, ještě pošilhávaj po přímočarý poprockový písničce, což je v kontextu současný moderní hudby obzvlášť opovrženíhodný. Zvláštní je, že pro nadšenýho fanouška tenhle fakt nehraje žádnou roli a novice možná přesvědčí o tom, že Troyovo mňoukání do tříakordovek je darem samotnejch nebes.

It's Miracle je deska, která je zázračná hned několikrát. Za prvý – zvukovej úlet reprezentovanej křišťálovym soundem se mnohem víc blíží hudebnímu kurzu Touch and Go týhle doby (The Black Heart Procession, Pinback), a to rozhodně víc, než jsem si v roce 2002 vůbec myslel. Za druhý – Chokebore názorně ukazujou, jak moc je změnily dlouhodobý pobyty ve Francii. Stali se z nich vyrovnaný chlápci, který (obrazně řečeno) prohoděj s Gerardem Depardieuem pár slov na vinici, sfouknou tři největší lokální festivaly, vystoupení ve celostátní telce a jako vrchol všeho si lajsnou předlouhý válení mezi opálenejma kočkama na Rivéře. S depresema na desce to nesouvisí, valná část pošahanejch muzikantů přesouvá svý existenciální obavy právě do nahrávanýho materiálu a přesně v tomhle „správná čtyřka" vyniká, má to v krvi. Moje soukromá představa nemá jinej parametr, chtěl bych stát mazákem stejně jako oni.  Za třetí – a to je bez diskuze – každá ze zde přítomnejch vybrnkávaček přináší ponor do duševní hloubky sta metrů, přičemž pečlivě nafrázovaný slova mají váhu hodně drahýho šutru. Posuďte sami... I'm not afraid of where I'll go, I love the waiting. I tried to stay inside alone, I love the waiting. ( It's like I swim in sound and the way it feels means everything for me) ... it's our way and our way is right ... it's our way and our way is right.

Nedá se říct, že jde o nejsilnější desku, nemůžete se ani ohánět stvrzením z pera kritický obce. O to tady ale teď nejde. Chokebore tím, že vystihli podstatu kolapsu, teda jakýhosi vnitřního smíření a rovnováhy související s evidentně se blížícím koncem, potvrzují naprostou oprávněnost vlastní vratký existence. Imploze jako přerod, počátek nový naděje, která v temnotách nemůže bejt vidět. Ale stejně je patrný, že někde na konci stojí banda idiotů podobnejch – nevím – třeba mě, Töhötömovi nebo Aranovi, pro který je tenhle comeback víc než důvod k zaslzení (třeba proto, že společnej mejdan s Bleubirdem FAKT DÁVÁ SMYSL). Tohle je o aktivovaný vnitřní síle, která v roce 2010 nejlíp ladí s předposledním kouskem na relativně krátký a neklikatící se cestě It's A Miracle. You come off like a little dream... see. The way you look is pretty goddamn clean. I love your smile and the way you seem, you come off like a little dream. Perfectness I understand what you always want me to be. You come off like a little dream... see. I need to touch my little sweet Perrine, the both of us would make a brilliant team. You come off like a little dream, you come off like a little dream.

A očekávání od pátečního večera? Mocnej kotel! Kotel bez jakejchkoliv pochyb a váhání.

Job