Silver Rocket

CHOKEBORE: Anything Near Water očima Joba

ÚV SRR 23. 2. 2010

Deska, která změnila můj pohled na moderní hudbu, má celkem banální název. Byl to druhej vál havajskejch exotů a první plnokrevná popová deska na Amphetamine Reptile. Když mám hrábnout do sbírky mezi jejich ostatní počiny, jdu na jistotu. Znám i důvod proč. Zatimco narychlo nahrávanej debut Motionless jsme přijali v rámci  všeobecnýho nadšení nad dalším amrepovym titulem (i když šlo o celkem průhlednej, ale mnohem  syrovější remake Pixies), Anything Near Water se pohybuje totálně v jiným levlu.

Podstatnej posun se odehrál v náladě. Místo podivínský vyděděnosti (až na pár veršů z Well Fed) najednou nastupuje hořká únava z přehřátýho lidnatýho místa jménem Los Angeles. Christian Omar Madrigal Izzo je tak v bookletu pan Nikdo, Troy Bruno už od intra Dust malátně vrávorá od songu k songu na vratkých kolenech věčně zraněnýho surfaře, ale přitom tu neni snad milimetr místa, jediná nota, kde by se naskytla šance nevnímat Biffem Sandersem sejmutej obsah. Anything Near Water je plnotučná deska, přičemž nevyniká jen tušenou sladkostí, ale i příšernou dusivostí. Vymyká se rozumovýmu uchopení, podmaňuje si nervová centra, syčí a probublává i v neaktivních krevních destičkách. Někde tam se rodí víra, která není shůry dána, spíš taková, co postupuje odspodu, až totálně ovládne headbangerskejma návykama zatížený tělo a v podstatě na popový melodie s ním zatřese mocnějc než kdejakej riffovej armaggedon. Kdo jinej  se může pochlubit, že tohle kdy dokázal?!

Obsah mluví jasně, Anything Near Water postrádá (!) skladby, který by nebyly hitem. Comeback Thursday: NEPOPIRATELNÁ HYMNA; Bad Things: SURFAŘSKÁ HYMNA, Thin As Clouds: SEDMIPALCOVÁ HYMNA; Foreign Devils On The Silk Road: VIZIONÁŘSKÁ HYMNA; Weightless: HYMNA NA OSLAVU SÍLY ZKRESLENÝ KYTARY; Plus More: PRAVOVĚRNÁ HYMNA SEATTLEMÁNIE; Lemonade: HYMNA NAMOTÁVAČKA + INSPIRACE AQUILA BERTOVI; Well Fed: NÁLADOTVORNÁ HYMNA; Cursor VRCHOL HITOVÝ DEMENCE, HYMNA; Wash (You Glow): DVOJITEJ NÁJEZD NA DC, TAKY HYMNA; Cleaner: CHOKEBORE HYMNAT(TM) VE ZLATĚ; JJ Slow: ROZLUČKOVÁ HYMNA; Strangely Folded: UMRTVOVACÍ HYMNA. Pak už jen zasmyčkovanej prach, se kterým se Troy rád „pomazává" v masce králíčka dodnes.

Ano, v roce 1995 jsme neměli nic lepšího na práci než neúnavně věřit, že těch několik vyloženě chytlavejch desek ze začátku dekády spasí svět, přičemž jsme jak násobilku nebo mantru opakovali Planet Sound od Pixies, Independent Warm Saloon od Butthole Surfers, Houdini od Melvins, Meantime od Helmet, Dirty od Sonic Youth, Without A Sound od Dinosaur Jr. a In Utero od Nirvany. Anything Near Water se mezi mocný zářezy zařadilo úplně samozřejmě. Navíc nekomplikovaně hladce, protože jako album fungovalo bez chyb a bez výhrad.

Byla to rajská doba, do který se právě díky Chokebore začal vkrádat tenkrát těžko tušenej soumrak. Přehoupnutí do druhý půlky devadesátejch let bylo mnohem realističtější, svým způsobem i drsný, protože jsem si po odkroucení civilky začal hledat práci a taky vážně přemejšlet o založení rodiny. Nálady proměnlivý jak klima na pobřeží Atlantiku k tomu seděly v roli pochybnýho soundtracku, vše navíc umocnilo první setkání s kapelou na živo. Odehrálo se v Drážďanech 18. září 1995 v podvečer, kapela měla za sebou masivní  turné po boku Samiam a Cows (což svědčilo o zajímavým rozpolcení zámořskýho publika) a já po dlouhý cestě z Prahy mířím v klubu Starclub rovnou na pánský WC. Ve dveřích potkávám chlápka, kterej je nápadně podobnej Troyovi, ale v ruce drží fešáckou hůlku a kulhá. Až pozdějc mi došlo, o jakou šlo metaforu. Klasik tam demonstroval celkem drsnej, přesto férovej důsledek nezkrotnosti bouřlivý lidský existence. Hned následující den bylo v Bunkru na jejich koncertě nabito, snad i díky předskakování OTK. Dvojitej zážitek s odlišnou koncertní energií mě donutil po propocení amrepový klasiky přikoupit dětský triko s tučňákem. Nevím, kde je mu konec, ale zřejmě pobývá na stejném místě jako můj optimismus. Kdesi schované, čekající trpělivě na oprášení.

Chokebore patří mezi kapely, který je nutné nejenom objevovat, ale taky nezapomínat na jejich znovuobjevování, protože snad nikdo jinej neumí tak přímo  a až s archeologickou posedlostí promítat střípky melodií či kytarových zápřahů s takovou důmyslností a tak daleko, aby to pocítili i ty nejintimnější sféry mysli. A tak věřte, že kdokoliv z vás uslyší unikat z mýho hrdla frázi „Kdekoliv blízko vody", může si být jistej osobním vkladem obtíženým kurevskou vážností!

Kdekoliv blízko vody.