Silver Rocket

Troy von Balthazar očima Töhötöma

ÚV SRR 2. 4. 2009

Nejsem velkej znalec Troyovy sólový produkce. Před pár lety jsem někde zachytil, že se přesunul trvale do Francie, někde jsem možná našel i pár věcí, který mi zanechaly v hlavě jen radost z toho, že zase slyším ten geniální hlas, to nepředvídatelný a famózní kvílení Chokebore, který jsem vždycky tak žral. Když se objevila možnost sem Troye dostat, samosebou jsem vytahal všechny desky Chokebore, a taky jsem si pořádně poslechnul, co dělá Mr. „Car Crashes and Stingray Spines“ teď.

První věc, kterou chci zmínit, je prostej fakt, že Chokebore byli z Havaje. Pro neinformovany: to jsou rajský ostrovy v Tichomoří, kde nikdo nikdy nemaká a kde bylo zvykem nabízet cizincům na uvítanou místní ženy. Světovou kulturu obohatili vynálezem ukulele a havajskejch košil (pozor, neplést s „disco košilema“, ty kdysi nosili na scéně maximálně Killdozer). V současný době se jedná o kolonii Spojenejch států a nevypadá to, že by se Havajci shodli na tom, že by tahle éra měla skončit. Čeština sama naznačuje, co symbolizuje Havaj. Řekněte si to: HAVAJ. Žádný frustrace z velkejch měst nebo nějakýho vidlákova. Žádná krvavá lázeň jako na obalech Unsane. Tohle jsou kluci z pláže, lovci žen, surfaři. Je vyloučený, že by někdo na Havaji, kdo hraje v kapele, nebyl surfař a lovec žen.



Havaj. Je potřeba se dostat do děje a nálady. Aloha!

V Honolulu moc kapel prej nikdy nebylo, tak se Chokebore brzy vydali do L.A., kde na ně všichni zvysoka kašlali, ale nakonec poslali demo do AmRepu – a byl to jeden z výjimečnejch případů, kdy se vyplatilo si demo z pošty pustit. Chokebore hráli v Praze docela často, snad hodně z vás mělo to štěstí je vidět. A ty desky... Motionless bylo jako nadechnutí se před bouřkou, aby přišla čirá genialita: Anything Near Water, Taste for Bitters, Black Black a dál... slova jsou zbytečný, shánějte a poslouchejte, pokud to neznáte. Bez debat kapela, která měla potenciál oslovit kdekoho, ale nestalo se a jejich muzika tak zůstala jako tajnej poklad věrnejm fanouškům - nám.



Boží košile přes triko s dlouhým rukávem

Na Chokebore bylo super hodně věcí, ale pro mě bylo hlavní poznávací znamení vždycky jedno: Troyův zpěv. Totálně podivný frázování, protahovaný kvílivý slabiky, taková svým způsobem nemužná melancholie, jako by se jeho řeč skládala výhradně ze samohlásek. Dodnes jsem z toho úžasem na kolenou. Dlouho mi bylo jedno, o čem přesně zpívá, stačilo ho poslouchat. Když se ale navíc podíváte na jeho velestručný texty, všechno zapadá do sebe: zvláštní útržky zdánlivě beze smyslu, který vám nechaj hodně prostoru pro váš vlastní svět. Zkuste si třeba hodinu pouštět dokola pár věcí od Chokebore: zaručuju, že dostatečně dlouho opakovanej poslech třeba Popular Modern Themes, Lemonade a One Easy Pieces (v tomhle pořadí) působí líp než legendární „fermetrazin se šampaňským“, jak o tom ví svoje Mistr.



„Ten člověk umí udělat písničku“, řekl by Yoz

Cesta, kterou ušli Chokebore, poměrně logicky vyústila v to, co dělá Troy dneska už sám. Muzika už tolik neburácí, Troy zdaleka nekvílí jako ve vrcholnejch okamžicích, ale jinak je tam pořád všechno, možná ještě víc: krásná hudba, hudba od člověka, kterej prostě celej život dělá muziku, a musel tomu evidentně i docela dost věcí obětovat. Řek bych, že to je takovej nenápadnej nevratnej proces: nejdřív hraješ v kapele, protože je to zábava, pak uteče třeba patnáct let a ty zjistíš, že muzika je to nejlepší, co tě v životě potkalo. Podívejte se na jeho web a chvíli klikejte. Najdete tam třeba link na „TVB radio player“. Troy skoro pět hodin povídá, hraje a pouští. Až budete mrhat časem u počítače, pusťte si to. Není to ztracenej večer, s tímhle chlapíkem z Havaje.



A umí i opruzovat u vany. Bude to prostě dobrý

Troy: www.myspace.com/troyvonbal…
Chokebore: www.myspace.com/chokebore
Troy rádio: www.troyvonbalthazar.net/a…