Silver Rocket

Zkouška sirén - "...a nechtěl bys už přestat?"

Následující řádky nebudou recenzí na novou desku, taky nebudou pokoušet být objektivní a bohudík nepůjde ani o psychoanalytickou sondu do třech různorodejch individuí. Beztvarej bezformát tohodle textu bude jen mozaikou pocitů a vzpomínek, který se mi spojujou s trojhlavou saní, která místo ohně plive kravál. Ve Zkoušce sirén mám kus svý krve, kus svýho srdce a vůbec pro mě podstatnej kus života. Když něco čtu o Sirkách, často se setkávám s tím, že jsou stavěný do paralely s pravěkem, neandrtálstvím a neřízenou divokostí, jednoduše se skutečnostma, který poukazujou k tomu, že se svou hudbou navrací ke kořenům a k přirozenosti, k nekontrolovaný nadvládě instinktů. Právě tenhle fakt souvisí s tím, jakým způsobem tihle kluci útočí na naše smysly (píšu smysly, protože se nejedná jen o sluchový vjemy) a svou muzikou, aniž to možná vědomě zamýšlejí, stimulujou dávno zakrnělý pudy, což pokládám za důvod, proč lidi jejich metalový symfonie tak znepokojujou a fascinujou. Sirény se dají vnímat celým tělem. Pod kůží mám zarytej jeden z jejich prvních koncertů v Hradci Královým, kdy Zkouška sirén hrála tak nahlas, že všem přítomným rozbrněla brzlíky a v hlavách jim zanechala vzteklej nápis jména svý kapely. A myslím, že jen pár jedinců vydrželo koncert bez pauzy na čerstvým tichu před klubem. Dodnes si pamatuju ten pocit sevřenýho žaludku a rozhozenou frekvenci srdečního tepu, kterou mi způsobilo dunění subbasů, fuj. Později mi došlo, že tenhle zážitek nebyl daleko od zjištění, co je to brown note.

Za ty roky se ale tahle jejich agresivní síla zběsilýho, bolavýho a neovladatelnýho kraválu změnila v sílu vyvážený a propracovaný masy zvuku. Ovšem vyvážeností nemyslí se zklidnění a zakotvení v nějakejch stojatejch a bezpečnejch vodách. Sice jsem psala cosi o pudech, což samo o sobě evokuje práci s nahodilými pokusy a pocity, ale oni vlastně moc dobře ví, co dělají, jak to má znít a jak poskládat jednotlivý části skládačky do jednoho jasnýho, i když na první pohled ne moc čitelnýho zvukovýho obrazu. Ač to vypadá, že jejich riffy necílí na mozek, ale útočí rovnou na lidský iracionální touhy/vášně/instinkty, domnívám se, že svým způsobem zaplňujou díru v evolučním vývoji: Není báječný zrovnovážit tak protichůdný záležitosti jako jsou pudy a racionální myšlení?

A teď Viktor. Těm dvěma zbylejm, co držej v ruce takový ty pádla, ale nepádlujou, nerozumím. Metra, trioly, šestnáctky, dvojšlapky, nateklý prsty. Střídání lehkejch a těžkejch dob neexistuje. U Viktora je každá doba těžká. On je vůbec můj oblíbenej pozorovací objekt a zdroj zjišťování, co všechno lze, i když to nelze. Jenom co se týče odkrývání vrstev jeho rytmiky, mnohokrát jsem se na koncertech přistihla, že špičkou levý nohy si podupávám do rytmu hi-hat, patou pravý nohy jedu kopák, hlavou házím podle úderů do virblu a rukama si plácám do stehen ten zbytek, se kterým nevím, co mám dělat. I když je to složitě prokomponovaný, celý to teče dopředu s jistotou a dravostí jako rozvodněná řeka. Aha, proto tam teda pádlujou ty dva, už to chápu...

Na koncertech se těším na svý oblíbený pasáže, ve kterejch i klidový části jejich osmiminutovejch opusů působí jako gradace, protože bublání sopky je příznakem toho, že přijde její erupce. Do chřtánu týhle sopky vede spletitej labyrint tónovejch průběhů, ve kterejch se bloudí i propadává do nezměřitelnejch hloubek jejich silnejch melodií. A na celým tom bludišti je nejlepší, že kluci nejsou bozi, který by vaše bloudění s úšklebkem sledovali z vrchu rokenrolovýho Olympu, ale jsou to otevřený, ochotný a hodnověrný osobnosti z masa, vlasů a kostí, takže nikoho z vás, kdo má pochybnosti, že v těch chodbách zvuku zabloudí nebo se nadobro ztratí v hlubokejch propastech pentakrálíků, nenechaj chcípnout a ukážou vám cestu ven. Nakonec ale zjistíte, že vás vyvedli pryč jen proto, abyste se za chvíli zase mohli ztratit v další chodbě jejich lomoznýho labyrintu. A teprve teď se tomu budou zlomyslně smát. Takže oprava – sice to nejsou bozi, ale polobozi. A to jen proto, že jejich druhá polovina je ďábelská.

Dva tracky z desky si poslechni TADY
Desku si kup TADY
Aranova recenze Zkoušky sirén je TADY
Bodziho recenze Zkoušky sirén je TADY
Rasťova recenze Zkoušky sirén je TADY
Svojí recenzi pošli na uv@silver-rocket.org