SRR 73: OR – Jaro
Jo a jen tak mimochodem, MÁME TU NOVOU DESKU OR!!!!!!!!!!
| Koncerty Silver Rocket |
|---|
| 29. 8. SILVER ROCKET SUMMER: SRSS 2026 |
| 15. 9. Praha - Archa+ (malý sál): hackedepicciotto (DE/USA) |
| Aktuální články |
|---|
| Novinky: 16. 7. hackedepicciotto - Lichtung |
| Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
| Nejchytřejší kecy: 27. 5. l´homme approximatif: Nějaké ty kytarové tóny ke kardiu |
Když jsem začal (pořád začínám) hrát na bicí, sledoval jsem různý tutorialy, jak na to. Jeden z nich ukazoval asi takovouhle etudu (sic!) 'Du Du tu tu Du Du tu tu'. Prostě 2× kopák 2× snare. A furt dokola. No a po pár letech se ke mně dostane Innocence. A tam hit Ghosts.
Kolega Kantor Ideal krásně napsal o mojí srdcovce Part III z Comecrudos EP. Ta se taky točí okolo "duchů", ale jestli je to zápočet, Ghosts je první kapitola. Repetitivní riff, nádherný vokály, dech beroucí bridge a refrén. A hlavně tam je TA etuda! Oni prostě vezmou nejzákladnější bicí, riff, kterej jede dokola a je to vono. A tady mi docházej slova. On vlastně neni "nejlepší" hit od Pontiak. To je jako se snažit vybrat nejlepšího nebo nejdůležitějšího z Carneyů. Nelze.
Synergie. Jednoduchost. Syrovost. A hlavně totální oddanost věci.
Jo a ještě jedno slovo. Výjimečnost. A - díky!
"Ghosts that stay will never go away
Love and life and death are made this way"
"Ano, opakuju se po Jakubovi - kterej to navíc TAK hezky napsal - ale nehodlám ustoupit. Volím taky Comecrudos Pt. III. Ví se o mně, že jsem příznivcem prázdný, otevřený muziky - a Comecrudos Pt. III, to je definice prázdný, otevřený muziky. Jen z prázdný, otevřený muziky může něco vyrůst - a že se teda v tomhle případě zadařilo; jen co je pravda... Prázdný bubny a nejprázdnější basa nastoupí na cestu, přidají se prázdný dechy, kytara se jen tak instinktivně potuluje okolo a hledá si vlastní pramínek... Pontiak se v tomhle tracku dostali opravdu až k samý podstatě. Člověk úplně cejtí, jak mu písek skřípe pod nohama. Jak stojí v otevřený krajině a dlouho, dloooouho ji pozoruje a vychutnává. Není kam spěchat, dneska ne. Závan větru, pomalý mraky. Vlastně se tady nic moc neděje, ale ty víš, že se naopak děje VŠECHNO." Takhle to slyší Aran. Co ty?
"Jelikož pro mě bylo iniciačním, zůstává mou největší srdcovkou čtyřskladbové EP Comecrudos z roku 2011 a z něj nejvíc skladba Part III. Ač já s ní začal, na semináři bych Part III pustil až jako závěrečnou skladbu. Až za skutečné pochopení její dokonalosti by byl zápočet."
A to neni všechno, Kuba nám toho o Pontiak napsal ještě víc, čtěte dál.
Podrobnosti…
Poslední koncert The Body a Full Of Hell na 007 byl plnej hluku a bolesti a my jsme neodolali ani tentokrát. Spolu s kolegama z TJ Praha si vás dovolujeme pozvat 3. května do novýho smíchovskýho klubu Underdogs' Ballroom & Bar, kam si The Body tentokrát přivezou duo Uniform ze Sacred Bones.
"Nejlepší track od Pontiak? Aestival z Maker. To vlnění na začátku zní jako když Ellen Meloy popisuje Mojave, “...in the desert there is everything and there is nothing…”. A pak ten geniálně minimalistickej riff s klidnym zpěvem, během kterýho se toho, vyjma poslední cca minuty, moc nestane, ale zároveň je v tom cejtit nějaká zpráva o vývoji lidskýho druhu a jeho vztahu k transcendentu. Maker celý je pro mě docela klíčová deska, ale tenhle song má dost odlišnou atmosféru než zbytek a vrací mě někam zpátky do dob kdy jsem trávila většinu času o prázdninách na velký bříze a četla si o pravěku." Myslíme, že -brm- to docela trefila...
"Neexistuje moje nejoblíbenější skladba Pontiak. Všecko to byla, je a vypadá to, že i nadále bude naprostá krása. Existuje však HYMNA Pontiak. Jmenuje se Laywayed a je z desky Maker z roku 2009. Tam je všechno." Jako vždycky stručnej a výstižnej Radim. Vidíš to jinak? Pošli nám to!
Expandiremos nuestro mongolismo por donde nos dejen! Klíčovýmu slovu týhle věty jistě rozumí každej, takže Potrvá to doufáme večer jistí. Zaručenej způsob, jak správně zakončit den: Ultrasurf z La Coruni a Otra Vez z Lysý nad Labem. Nos pesa el culo!
"Nejlepší track Pontiak podle mýho: Abych svý ženě vysvětlil, proč na tenhle koncert prostě MUSÍME dorazit, pustil jsem jí nejprv lstivě oplodňovák Wildfires z desky Innocence v předtuše, že na to zabere (taky jo). Ovšem nejlepší song je pochopitelně Expanding Sky z Echo Ono, protože zní, jako kdyby to vymyslel a zahrál Neil Young s Crazy Horse. Mívám i světlý chvilky, ale dost často se v mým vesmíru kvalita jakýkoliv hudby měří tím, JAK MOC to zní, jako kdyby to vymyslel a zahrál Neil Young s Crazy Horse. Je to pochopitelně dementní, ale takhle to prostě mám." Takhle to vidí Petr Kalaš a teď už snad i jeho lepší polovička! Máš svýho Pontiak favorita? Pošli nám pár vět!
"Pontiak jsou tři bráchové, což asi víte. Taky už mají na kontě pár let a pár desek, což asi víte taky. Pontiak jsou taky jeden z koníků ze stáje Thrill Jockey, po čímž si já osobně představuju psychedelický rock zaprášený starou garáží, ale to vůbec neznamená, že si to představuju dobře." Takhle vidí novou desku Pontiak na serveru Echoes. Recenzi čtěte ZDE.
"Na jejich turné v roce 2014 sme s něma s Kurac hráli dva koncerty (díky!!!) a jediné, co mě na tom sralo, bylo to, že nehráli tenhle song. Jako milovník rockových balad jsem z Wildfires totálně vpiči. Začátek s akustikou, zpěv, pak se přidá zbytek. No a refrén totální singalong, fakt, já poznám dobrý refrén a tohle je kurva dobrý refrén. Na Innocence je hodně mocných songů, asi všecky, ale tenhle z nich vystupuje totálně vysoko. Vidíš vole ty dálky a všecky ženský s kterýma bys Wildfires chtěl poslouchat? Já jo." My taky! Takhle to vidí Křínex. Máš svýho Pontiak favorita? Pošli nám pár vět!
"Momentálně Youth and Age z poslední desky. Zní to jako Pink Floyd. Jako Pink Floyd na pivu. Asi by to ocenily i normalizační český máničky v kalhotách do zvonu, v džískový vestě na holým těle a v kristuskách. Nevím, co kluci berou, ale posledni deska je dost psychedelie. Ale taková při zemi. Žádný velký vize, prostě pocit. Prostě Pink Floyd na pivu. 70. léta, pohoda, sluníčko, nevázaný alkoholismus a chlupatý sex ještě bez moderních pornografických manýr." Takhle zajímavě to vidí Sexy Bunny, jeho NEJ track si můžete poslechnout TADY. Máš jinej favorizovanej track Pontiak? Pošli nám k němu pár vět!
"Nejlepší pecka od Pontiak je ´Algiers by Day´ z desky Living. Je bez debaty, že od Echo Ono (můj albovej favorit) nešlápli vedle. Právě proto září tenhle song jako hlava Péti Nárožnýho mezi všema těma podivnejma jamama [džemama] odnikud do nikam, kterých jsou desky jako Living nebo Maker plný. Z toho songu sálá podivná letní únava... něco jako když si jde Brant Bjork koupit pivko na jedinou benzínku uprostřed Mohavský pouště. Zdraví Pedro" Máš jinej favorizovanej track Pontiak? Pošli nám k němu pár vět!
"Nejoblíbenější skladba Pontiak? Na první pohled snadný, na druhej už tolik ne. Jistě, můžu zmínit první věc z Echo Ono, Lions of Least, protože tam je všechno, co je pro tuhle kapelu typický. Mohl bych vybrat nějakou s těma nádhernejma hlasama chlapů-bratrů, protože tohle je jedinečný. Ale já bych rád v tuhle chvíli vypíchnul Ignorance Makes Me High z poslední desky Dialectic of Ignorance. Důvod je takříkajíc prostý: hypnotickej, nebál bych se říct silně zhulenej basovej riff. Moje repetitivní hypnotický období začalo někdy v minulým století a skončí asi až na smrtelný posteli – a tady jsem víc než uspokojenej. Jede si to pořád dokola, bubny postupně zvyšujou neklid a kolem se – nebojme se toho slova – KLENOU hlasy naznačující, že osudovej okamžik se blíží, a nebude to žádná prdel. Nějakej efekt nás pak ve správnou chvíli odkáže do patřičnejch mezí, aby to celý dospělo do... kytarovýho sóla. Táhlýho. Ty píčo. Boží song." Takhle to slyší Töhötöm z Lyssy. Máš jinej favorizovanej track? Pošli nám k němu pár vět!
(Skoro) Prvomájová skoro veselice v brněnském Bajkazylu.
Podrobnosti…