Silver Rocket

Anal Batross znova

AN ALBATROSS (USA)
www.myspace.com/analbatros…
+
YIP YIP (USA)
www.myspace.com/yipyip

19.11.2008
klub 007 strahov
začátek: 20:00
vstup: 200 kč



YIP YIP „TWO KINGS OF THE SAME KINGDOM“ (Saf rec.)

Dva stydliví hoši navlečení do těch nejskáčkovějších overalů na světě plus nekonečný výčet všemožných analogových klávesek, udělátek, synťáků, alt saxofon a všelijaké činely a chrastítka rovná se taneční noise matematicko grindový jazz nášup ala před-předposlední level Prince of Persia na vyšší rychlost. Něco jako kdyby Hella nehrála na bicí a na kytaru - protínající se pouťové melodie s naivně strojovou rytmickou sekcí někdy uspořádané do klasicky hardcore punkových kompozicí (viz. Anarchist Clog), jindy zas krkolomně vypípaný soundtrack k Tetrisu podťatý rádoby-swingujícím saxofonem; pomatený pouštní math-rock do kterého vokálně onanuje R2D2 - Yip Yip (se) na své nové desce jednoduše řečeno nenudí, i když jakási latentní monotónnost se nedá odepřít (žádné instrumentální kapele), ale tyhle pokroucené disko hity vaší nejšťastnější dovolené u moře natřikrát prohnané Burroughsovou metodou střihu (například moje favoritka Club Mummy) jsou prostě nezapomenutelné. Představa, jak tohle hraje bůh-ví-kolikačlenná grindo-maniakální-violence grupa, zatímco si pod pódiem všichni navzájem lámou ruce/nohy/vazy, nebo tedy, ehm, někteří samozřejmě namísto toho zapáleně diskutují o invenčních rytmických postupech bubeníka či o podobných blábolech, mi vždycky dokáže vykouzlit úsměv na tváři, protože tahle energie je na tomhle albu tak vehementně přítomná, avšak samozřejmě naprosto výsměšně pasivně, což dává prostor hlavně vaší naší vší fantazii - takže ať už vidíte legáčky brejkovat na diskotéce, rozzlobený, třikrát restartovaný automat s Pac-Manem, který se stejně pořád zasekává v levém dolním rohu, vesmírného dobyvatele, neboli vašeho mladšího bratra v blýskavých elasťákách vytažených až ke krku omotaného alobalem, který přichází z jiných dimenzí ovládnout svět prostřednictvím electric-boogie, tak tohle je přesně to album pro veselejší trávení vašeho pochmurného odpoledne.

AN ALBATROSS „THE AN ALBATROSS FAMILY ALBUM“ (Eyeball rcs.)

„…qui suivent, indolents compagnons de voyage.
Le navire glissant sur les gouffres amers,“

Co říct? Krásná hudba je jako báseň – moc toho o ní říct nelze. An Albatross na sebe s novou deskou nedávají moc dlouho čekat, jelikož jejich pestrobarevné poselství si žádá úrodných krajin, a tak tedy všichni nasedají na palubu (jíž jim pro tentokrát jsou mohutná křídla Velkého Ptáka) a vyrážejí do vyprahlé vesmírné pouště hledat listinu, která by na zemi obnovila věčný mír a lásku. Jak to dopadne, se nechte překvapit, bráškové a sestřičky.
An Albatross pojali svou novou desku opět konceptuálně, není však jasné, jakých rozjitření smyslů se jim při nahrávání dostávalo. Snad jim opojení dovážel sám Aštar Šeran z nějaké planety 3000 světelných let daleko, kdo ví. Jisté však je, že poselství lásky nezkažené post-post-moderním cynismem se šíří dál.
Tato deska vám při poslechu na oční víčka nakreslí obrazy roztodivné a ne zrovna střízlivé. Klaun v cirkuse ve tvaru makovice zatočí klikou od flašinetu a začne přefikávat medvěda za zrychlujícího se dusotu lejzrových slonů, jež pochodují kolem.
Fakt, že se od poslední desky An Albatross posunuli zpět (či v před) k punku, nebo hc, by se dal vysvětlit přítomností nového kytaristy Daniela Schletta (ex The Post Office Gals)… ale nemusel. Jsem docela rád, že teď v hudbě An Albatross slyším i lehkou ozvěnu od již nežijících bratříčků The Blood Brothers, nebo brutální šeptání bájných Antioch Arrow.
„The An Albatross Family Album“ se asi nestane vaší nejoblíbenější deskou na první poslech, avšak když jí dáte chvíli čas, uzraje ve vás a stejně jako krásná báseň vám přinese květy.

Jon La Tash