Silver Rocket

Russian Circles očima Ivana

Bylo to jedno z těch seznámení, který ze začátku neberete tak vážně a když se sladíte, tak jedině dobře. Jenže Russian Circles jsou návyk na celej život. Je to tak, že vám někdo pořád opakuje hard rock, stoner, hard rock, při poslechu High On Fire a když je pak zažijete na vlastní kůži, tak byste nejradši tomu chytrákovi rozbili hubu.

Russian Circles jsou můj neoblíbenější model. Na pódiu tak intenzivní, že vám to rve koule a chce se vám řvát a v soukromí vás chytaj za ruce, šahaj vám na pizzu, boxujou vás do ramene přes zdravotně únosnej limit a je jim jedno, že vám to jako sranda nepřijde. Pak se potichu přiloudaj a zeptaj se: „Máš nás ještě rád?“



Těch kapel, co se rozhodly hrát jenom jako trio bez zpěváka je teď tolik, že se mi z toho chce zvracet. Najednou se nikdo nechce dělit se zpěvákama o prachy nebo co? Navíc jsou všichni tak seriózní, mysteriózní a souznějící s přírodou, že dokonale zapomenou, že vlastně vyrostli ve městě. Russian Circles tohle po pár pohledech do zákulisí moc neřešej. Nespekulujou nad tím, jak by lesní muž přijal Death Rides A Horse, kde je part jak od Testament v nejlepších letech, ani to jak moc pracuje symbióza mezi klidnejma a divokejma partama. Jsou jak děti, který daj víc na cit než na rozum a to je to, co spoustě kapel tohohle stylu dneska chybí. Dokonale uzemněj obecenstvo Tool, který najednou pochopí, že jsou vlastně klaunama v cirkuse, za kterej si sami zaplatili a o dva dny pozdějc kulturně obohatěj pár zoufalců v okolí Inverness, který po lovu na lochnessku vzrazili na pivo.

Nová deska „Station“, která nedávno vyšla, prej zní jako by byla uvařená z vody. Jo, to je pravda, jenže voda je živel, se kterým musíte umět s citem zacházet, jinak se vám šeredně pomstí. Zkrátka: ten, kdo si myslí, že už slyšel všechno a nechá si ujít Russian Circles 26.10. na Sedmičce i přes to, že o tomhle koncertu uvažoval, je vošoust!

Ivan