Silver Rocket

QUI očima Joba

Vypisovat se ze vztahu k Davidu Yowovi je jako pokus vést smysluplnej hovor s potratovou komisí. Ten jeho promakanej randálu ranec ke kterýmu mi dal prostřednictvím Dat Artu čuchnout na Goat byl jak hluboká kožní infekce. Nejdřív nezávazně laškuje pár boláčkama a pak vás přivede do uzamykatelný skříňky v márnici. The Jesus Lizard jsou bez diskuze důvod proč se vůbec snažim POZNÁVAT. Před hezkou řádkou let si mě odvedli stranou na druhou scénu Pukkelpopu (belgický každoroční Jam) a pak mě sám Mr. D. po obligátním odložení svršků postavil před dilema, jestli zůstat v s nim (rozuměj Frankem Blackem) anebo jít k velkýmu pódiu (rozuměj na něho). Zůstal jsem samozřejmě fascinovaně koukat na show k psí Down ve kterym ani jedinou vteřinu nestál vokální tahoun svejma nohama na pódiu. Bylo to boží, a když sem to pak náhodou viděl ve 120 minutách na MTV, tak jsem jenom oceňoval jeho kraula nad hlavama podobně hudebně postiženejch Různoevropanů. Dva roky na to se mi narodil synátor, lepší oslava než vítězství nad squadrou azzurou a vystoupení The Jesus Lizard na Džbáně neexistovalo. Bylo to tak intenzivní, že pár lidí přelítlo plot i s ochrankou. Zeptejte se Algeny.



Neuplynulo toho zas tak moc a The Jesus Lizard anoncovali poslední šňůru. Zastávka v Roxy (ve společnosti SLUT a jakejchsi marnejch plagiátorů Deftones) jako by byla zakoužkovaná červeně. David ještě během zvukovky objevil kouzlo ferneta, takže z osvěžujícího dechu s dosahem dvou metrů šel docela strach. Když pak během prvního, myslim že gladiátorskýho songu, proběh jak lasička k mixážnímu pultu pro svou pravidelnou dávku vitamínů a zavěsil hrozen na stojan, bylo jasný že tenhle večer bude mít jen jednoho režiséra. Ano, toho co umí vařit i hrát. Šťastně propocený publikum dostalo co chtělo. Kompletní hitlist rozšířenej ještě o přídavek s pár číslama nad rámec myslitelnejch možností. Yow neomylně inspirovanej bylinnou informací v jeho žaludku rozhodl, že ukáže Praze originál Michelangelova Davida. Paraván z odposlechů stál během chvíle, pak zpoloviny zmizel a na vrcholu se objevil mistr – nahej a zpola ztopořenej. Grungeři slabších nátur si zakrývali oči, fanoušci zírali a členové ÚV jenom užasle vzdychali. Nikdo zdaleka netušil, co bude následovat po poslednim Bangu. Dneska to nepopulární slovo už klidně použiju. Vakuum. Bylo to jako život s ženskou bez sexu, něco jako když vás náhle vykleští vlastní máma. Intuice ale velela zůstat ve střehu, nic přece nemizí navěky z perspektivy. To by byla blbost. Taková zákonitost prostě padá.

V případě veletalentovanýho pošuka otázku času tnuli Melvins deskou Crybaby. Psal se pitomej rok 2001 a najednou tu byl zase starej dobrej neodpočatej hlas vyjícího šakala trpícího hlasovou indispozicí. Netrvalo víc než další tři roky, než přišel Haze na to jak geniálně zamíst s jednou uměleckou galerií v Minneapolis, pro jeho plán hrajících obrázků A Purge Of Dissidents se Yow skvěle hodil. Minutovej doprovod k šíleně infantilní mazanici se fakt nedá poslouchat. Pak to s nim ještě zkusili Model/Actress, ale to už svištělo laso od jinejch koumáků z LA. Tady končí prdel. Jestliže Jesus Lizard byli stejnej odskok od Scratch Acid jako Fugazi od Rites Of Spring, pak Qui jsou dimenze, ke který se nevztahujou absolutně žádný pravidla. Kytarista, kterej hraje líp než božskej Duane, bubeník, kterej považuje svý škopky za nejlepší hračku světa, a k nim najednou, jakoby přespočetně, nezvladatelnej krotitel ochranek, sexuální slídil a geniální basovej finišér. Na první pražskou show sem se těšil hlavně kvůli křtu Gnu, ale v hlavě dneska mám kromě zvuku zapůjčenýho gongu jenom mladší dvojče Standy Zindulky držícího za krk ochrankáře a posílající ho do pozoru kvůli neuvěřitelný souhře svejch kopatriotů, kterou si obvykle vychutnává z barový stoličky s cigárem v hubě. Šikovnej eskamotér ten večer ještě otestoval bodyguardovi slabiny a věrnost fanoušků v prvních řádách. To, co pak bylo popsaný na myspacovym blogu jako zákulisní pokoncertní příběh s tim víc než dobře korensponduje. Tenhle člověk je přímou naváděcí rampou do filozofie punkovýho dalajlamy Iggyho Popa, kterej každym pohybem svý nemocný kyčle řiká:"Na pódiu? Jedině umřít!"

David dovádí tenhle šamanskej rituál ještě dál, do absurdna. Občas ho pozlobí jeho těžce zkoušený tělo (jako během poslední zimy), ale on to vzdát prostě neumí. Vyfikne se, ulízne řídnoucí vlasy a po rozpohybování odposlechů a reprobeden začne podupávat podpatkama zaručeně kovbojskejch koňů, aby frázováním surreálnejch básní ze života pochoval pochybnosti o vlastní mužnosti. Má nás tam, kde potřebuje – v roli nevěřících Tomášů. Úplně stejně před čtvrtstoletím, v éře Nirvany i v letech, kdy si rockový děcka pamatujou už jen dvě rockový jména – Black Sabbath a Led Zeppelin. Jenže výhledy Qui na dalších čtyřicet let jsou ještě lepší! O nahraný digitální outtejky se budou ještě vést sofistikovanější boje... To klidně garantuju!


Vypisovat se ke vztahu k Lysse je snad ještě komplikovanější než se bavit o záhadách černý díry, takže to zkrátim. Miluju Striker EP, split Lavanda Gastrica, Amoral a veškerý kompilace. Najmě pak Svinstvo z vesmíru, kde burácí Macho Grande jak kdyby Tim Mac přepisoval potisící svojí nejstarší emgetonku. Mám rád maximální Kupónův minimalismus, kterýmu se jen těžko něco vyrovná, Záhořovy bicí. Bavit se s nim o tom bych nechtěl, ale můj dojem se nemění. Jde o důmyslně nastavovanej kód k bankovnímu sejfu, kterej se rok od roku zpřesňováním ztěžuje. Töhötöm má vlastně blíž k teatrálnosti berlínskejch hlukařů, ale ty jeho šibalský odkazy na amrepovou klasiku mě prostě znova a znova přibíjej na svatoštěpánskej kříž nohama do nebes. Pod kůží můžu bejt čim chci, ale s Lyssou sem klidně i to prase. Epochal tvrdí, že kdyby neměl Gnu, chtěl by hrát s Lyssou. Přiznám se, že to samý mě napadá skoro vždycky, když slyšim "my sme vyssa". Jestli k sobě něco letos kromě Melvins a Big Business víc pásne, tak jsou to právě parťáci ze zkušebny Děcek deště a trojice svatejch géniů. Silver Rocket (doufám, že split singl!) sobě!

P.S. Ondřeji ty víš, že téma Qui nemohlo bejt osobnější. Proto mi pověnuješ v neděli svůj poškrábanej čas. Dík.

QUI (Ipecac) + LYSSA (Silver Rocket)
7. 9. 2008, Praha, Rock Café, dveře se otevřou v 19:30