Silver Rocket

Integrity očima Ivana

Existujou věci, kapely a zkušenosti, který mě nikdy nepustěj. Jsou období, ve kterejch jsou odsunutý v mentálních pracovnách na okraj, ale v momentě, kdy dostanou novou šanci, jedou zase naplno.



Pamatuju si ty dny jako dneska. Bylo mi 19. Se stejným kámošem, se kterým jsem chodil na střední, a se kterým jsme se kdysi složili na polskou bootleg kazetu Cause of Death od Obituary, sme vymetali všechny koncerty v okolí a metalovou diskotéku v Chabrech. Tím začalo dobrodružství, který trvá dodnes. Chodili jsme na každej koncert na 007, doplňovali informace v CD půjčovně v Žitný a předháněli se, kdo toho nahraje za den víc. Jednoho dne se mi dostala do ruky kazeta, kde na jedný straně byli thrasheři Death In Action a na druhý (dneska už legendární deska, vydaná v bezpočtu variací) Those Who Fear Tomorrow od Integrity. Z pohledu metalisty to nebylo nijak převratný album, ale mělo takovou divnou energii. Jako by vás při poslechu pohlcovala a rolovala černá díra. Ne, že bych to někdy zažil, ale tak nějak si to představuju. Pokud budu chtít vizualizaci tohohle kultu dohnat do extrému, nastříhám na kousky Lovce jelenů a pustím to dohromady. Sjížděl jsem tu desku tisíckrat a tentýž rok hráli Integrity v den mejch 20. narozenin na strahovským kopci. Byla to láska na první pohled. Špinavej, umaštěnej 150 kg kytarista, kterej sekundoval bratrům Melnickovým a hlavně charismatickej Dwid Hellion se svým dusivým vokálem! Byla to do tý doby nejhustší show, jakou jsem viděl. Kombinace ulice, násilí, skateboardingu a okultismu. V tý době neexistovalo nic , co by připomínalo metal core dnešních dnů. Integrity vyplnili prostor a podali ruku všem, kdo se cítli skvěle v hard core komunitě, ale v jejich srdci pořád tepal metal. Kšiltovky, pumy, pytlový kalhoty a ocelovej zvuk clevelandskýho ghetta.
Poté se po Integrity na pár let slehla zem, aby mohli podepsat Victory a natočit absolutní evergreen, nazvanej Systems Overload. Byla to totální facka všem kolegům z labelu, který se snažili moralizovat a vnést do hard core pozitivní myšlení. Kdykoliv si pustím No One nebo Armenian Persecution (jo tenhle song je o poloutajený pravdě o turecký genocidě vůči Arméncům v roce 1915. Bratři Melnickové jsou druhou arménskou generací žijící v Clevelandu) začne to ve mně vřít. Můžu si jí pustit teď nebo za 30 let a pořád mi bude 20 a budu čistit pit. V tý době měli jet Integrity další evropský turné, ale poté co se mezi sebou do krve poprali v Amsterdamu na letišti, skončilo turné dřív než začalo.

Dwidova fascinace Charlesem Mansonem (jehož ujetý vězeňský tance, připomínající jógu, imitoval na počátku kariéry kapely) vrcholí vydáním 10" Humanity Is the Devil, vyšperkovaným obalem od Pusheada a malou tajemnou knížečkou uvnitř. Tahle deska je dodnes asi nejoblíbenějším releasem Integrity pro většinu jejich fans. Je to asi takhle: stejný lidi, který se na vás dívaj pohoršeně, když se škrábete na veřejnosti v zadnici, budou jednou přistižený, jak se v zácpě na dálnici rejpou minimálně v nose. V určitým ohledu jsme všichni zvířata. Někdo s tím bojuje víc, někdo míň. V roce 1997, když hráli Integrity v pražským Rock Café s Fury of 5, otevřeli Vocal Testem. V ten moment byli v pitu zvířata všichni. Tenhle koncert si dodnes udržel nálepku nejbrutálnějšího koncertu, na kterým jsem byl.

Každá kapela projde jednou útlumem. Někdo se z něj nikdy nevzpamatuje, jinej chytne druhej dech. Útlum u Integrity přišel po desce Seasons In the Size of Days (která je poslední s účastí bratří Melnickových, kteří už nezvládali Dwidovy drogové excesy a později založili - dnes už klasiku - In Cold Blood), ke který vytvořil majestátně temnej obal Stephen Kasner (např. Himsa - Hail Horror, Khlyst - Chaos Is My Name). Integrity 2000 a další počiny byly pádem hubou ke korýšům. Návrat krále temnot zasmrděl sírou v mojí schránce v roce 2003, kdy mi přišlo promo CD k desce To Die For na Deathwish a s obalem od J. Bannona. Produkce se ujal Ben Schigel (spolu s Billem Koreckym nejzasvěcenější mág clevo soundu), kterej do tý doby vyšperkoval nahrávky Ringworm a Mushroomhead, tudíž osoba, pro potřeby Integrity, stvořená. "Z Tonyho se stal odpornej kapitalista a kdyby Raybeez slyšel, co teď na Victory vychází za kupu hoven, obrátil by se v hrobě", takhle okomentoval Dwid odchod Integrity od Victory Records. To Die For má všechno, co si fandové Integrity pamatujou. A to i bez bratrů Melnickových, kteří se měli objevit i na turné s Converge a Coliseum. Nikdo se asi nedozví, proč k tomuto sloučení opět nedošlo.

Bez ohledu na všechny fámy, polopravdy a kontroverzní background spojenej s kapelou, jedou Integrity opět evropské turné, po němž by měla následovat nová deska na Deathwish. V mojí krvi koluje černá kaňka, která se jmenuje Integrity a ani letos mi neutečou! Integrity vměstnali metal do hard core a kdyby jen proto, u mě mají kultovní status! Pražská zastávka proběhne 4.8.2008 v pražském Futuru po boku Converge a Coliseum!