Silver Rocket

Coliseum očima Arana

Jo, přiznávám, že když loni v březnu hráli na 007 Lords a Coliseum, šel jsem hlavně na prvně jmenovaný. Na Coliseum jsem se sice těšil, ale "Swords" od Lords mi tenkrát znělo v hlavě přece jen o něco hlasitějc než Ivanovy výhrůžky: "Z Coliseum se posereš, kámo."



A co se nestalo? Lords byli hodně dobrý. Sice jim nepřijel basák a místy byl ten záskok znát, ale bavilo mě to. Jenže pak nastoupili Coliseum a Ivanovo proroctví se vyplnilo... Pamatuju si, že místama jsem se nezmohl ani na máchání hlavou, jen jsem stál a s otevřenou hubou zíral na to komando. Vybavuju si šílenýho bubeníka, kterej by byl famózní i kdyby do toho řezal na pódiu úplně osamocenej. Nemilosrdnej D-beat v nejhrubší podobě s punkovým gustem a metalovou rutinou. Divoká radost, řev. A jak mě v drtivý většině sere politický "filozofování" frontmanů mezi písničkama (čest výjimkám!), tak hlášky Ryana Pattersona mi přišly fajn.

Od března roku 2006 uběhla spousta času, Coliseum jsou teď na Relapse a já měl v hlavě takový malý, fakt malinký pochybnosti, jestli i jejich nová deska bude takovej buldozer. Všechny černý myšlenky ale byly rázně odkopnutý hned po prvním poslechu "No Salvation". Coliseum jsou zpátky. Tohle je jedna z kapel, která završuje výsostnou linii Ramones - Black Flag a která do toho kalupu zároveň výhrůžně vrčí nastartovanou a nablejskanou mašinou. Coliseum jsou skvělá zábava, parádní živá kapela a dědici toho nejlepšího z hard rockový tradice. Nic víc, nic míň.

Teď když tohle píšu mě sice ubíjí pár dní trvající horečka, ale dávám si limit do 39 stupňů. Když nebudu mít víc, tak se na Coliseum nějak dopravím a užiju si to. U tohohle nemůžu chybět. A přijďte v maskách, posledně na This Is Hell to byla fakt sranda!!!

Záznam Silver Rocket z koncertu Lords a Coliseum 3. března 2006 na 007: silver-rocket.org/nejkecy/…