Silver Rocket

JESU a COLISEUM očima Ivana

JESU + FEAR FALLS BURNING, Akropole 9. prosince
COLISEUM + WOLLONGONG, Klub 007 10. prosince

Jestli se někdy měl povést lepší konec koncertní sezóny než tý letošní? Do budoucnosti zatím nevidím, ale rok 2007 nemohl mít lepší tečku než kterou má. Akropole vs. 007!



Miloval jsem Godflesh v době, kdy mi v krvi koloval regulérní death metal. Byli jiný než ostatní "divný" kapely tý doby. Dokázali mě zklidnit, i když bahno hrnoucí se z reproduktorů nebylo mnohdy nijak povznášející. Cítil jsem k nim respekt za to, z jakýho pocházejí prostředí, a že se nesnažej nalifrovat do cizího kabátu tak, jak se to některejm kapelám stává. "Streetcleaner" ! Je bez diskuze, že nejlepší tracky na "Scum" od Napalm Death vypadly právě z pera Justina Broadricka, kterej kapelu opustil ještě před vydáním týhle klasiky. Godflesh byla jeho první plná realizace, dokonale absorbující hnědku Birminghamu, odkud pocházel. Tohle industriální město ve vás zanechá rejhy hlubší než kudla s kompasem - a to tam nemusíte bydlet. Stačí, když jen jednou projedete skrz. Godflesh se stali legendou ještě za jejich existence a Justin vyhledávaným mistrem remixů. Jeho služeb využily jména typu Pantera, Lemonheads, Maninkari, Pigface, Explosions In the Sky, Knut, Isis nebo Pelican.

Člověk stárne a to je stejně jistý, jakože Starbuck je nejlepší pilotkou lidstva. Představte si radost holky, která měla možnost opustit šitovou práci v Michelskejch pekárnách a otevřít si vlastní podnik. Tak to je. Každej prochází vývojem a ne vždycky je devizou zůstat stát na místě a hrdě se bouchat do prsou za to, že 20 let vydáváte stejný desky. Nevím, do jaký míry ovlivnilo Justinovu tvorbu to, že vypadnul z Birminghamu a odstěhoval se na pobřeží severního Walesu, nicméně jeho hudba, myslím ta, kterou teď produkuje s Jesu a Final, je prostě božská! Marně jsem se snažil najít jinej, plně vystihující termín. Stejně klidná, jako moře za rohem, stejně agresivní jako občas já. Je to jako zápas dobra a zla, nebe a země. Je to soundtrack ke "Carnivale". Je to moje Radoxem napuštěná vana obklopená svíčkama v momentech, kdy potřebuju vypařit z pórů stres, nahromaděnej řešením spodního bodu sinusovky mýho života. Kdyby "Blade Runner" neměl soundtrack od Vangelise, Jesu by k tomuhle bijáku sedli jak prdel na hrnec. Nebojte, dojde na všechno podstatný a stejně jako na předchozích dvou tuné, kde se za bicíma vystřídali Roderic Mounir z Knut a Ted Parsons ze Swans a Prong, i letos odmastí set Jesu nová postava. Phil Petrocelli, kterej vyniknul rytmickou sekcí v crustovejch Christdriver, Black Noise Canon nebo spoluprací s čarodějnicí Jarboe!



Co říct o Coliseum? Vždycky to začíná úplně stejně. Všimnete si trika kapely, kterou nosí někdo, koho respektujete za to, co dělá. No a když se vám onen kousek konečně dostane do ruky, beze studu se poserete do kalhot, protože to je přesně to, na co jste 9 měsíců čekali a museli jste naťuknout 80 kapel, kde to furt nebylo ono. Já se posral z "Goddamage" a když jsem potom na koncertě Doomriders v Amstru viděl ze dvou metrů jejich maniakálního bubeníka, kterej si za tejden od našeho posledního setkání stačil vyrazit ty 2 hlavní přední zuby, který v puse máte, a místo konfet sypal do publika třísky ze svejch paliček, v ten moment jsem pochopil, že jsem našel lásku na celej život. "Dehumanize" !!!

Ivan