Jen malej tvor? Qui
ÚV SRR 29. 11. 2007
QUI (USA, Ipecac)
Gnu (CZ, Silver Rocket)
Praha, Rock Café, 30. listopadu 2007
Už víc jak tejden mi třeští hlava. Yoz mi totiž s Aranovym svolením vypálil digicejch jménem "Album Epochal". Mně, milovníkovi starejch AmRepů a TG titulů, žroutovi Tentaclů a Dischordů! Celý večery pak rostu do dvoumetrovejch vejšek a zalykám se štěstím při vypjatejch pasážích, kdy mi hlavou roluje nekonečnej úvod do "Jen malej tvor", kde se proti posluchačům vyřítí dusající armáda Megatronů, dopadající celou vahou na tvář zubožený země (i dneska jsem tohle přirovnání použil jako upoutávku na křest v rámci lákání na koncert uctyhodný pankrácký persóny Kašpárka).
O kousek dál v "Z.I. Europe" se strhne brutální bigblackovskej zápas muž proti stroji a cítím, že Marťu Farťu vynáší extáze na samotnej vrchol bermudskýho trojúhelníku. Slzy se kutálej jak hráchy. Sem dojmutej, že se dožívám vrcholnýho momentu v českym rokenrolu. Žádný kravský plemeno, ale regulérně rozdováděná saň ve společnym tažení se svejma rytířema za očíštění od páchnoucí trouchniviny statičnosti a hniloby. Hehe, další meče v píči. A potom se to začne protáčet do "hitovek", ale každej už teď podvědomě tuší, že tohle je trochu jiná liga než "Poslepu na cestě" nebo "Nápadně jasný dálky". Tohle je sestup do sedmýho okruhu pekla, tváří tvář zkurveně dementní přítomnosti. Proč nebejt nekritickej? Dělá to spousta hovad a já se ve "Spal to srdce" prostě nemůžu ubránit dojmu, že jde o generační zpověď, kreténi.
"K věci" a "Tep proti tobě" jsou jasný písty motoru Epochal, rytmy kmitaj proti sobě jako ostří, jako rozžhavený železa, co jsou připravený značkovat sdělením. "Very Hit" voe. Zřejmá šipka na ceduli ZLO. Rodiče, který nejsou schopný se postarat o svoje ratolesti propadávaj náručí lidského společenství. Mocný pokejvání hlavou a odstředivá divočina rázem putuje savanou, kde se Album obrátí samo do sebe. Mám rád verše, co zasahujou nejen mozek, ale taky vnitřek našich polorobotickejch těl. Hodkovičáci všechno slejvaj do jezera uprostřed náhle vynořený savany ve "francouzskym" slohu.
Dobrodružství ale nekončí, kumulační křivka žene to nosný v každý jediný existenci dál. Ne setrvačností, ale touhou se zdokonalovat a obrušovat. A to u intelektuála i dělňase z Kolbenky. Elitní album pro každýho dostatečně otevřenýho člověka. Rytmy bez tance, u kterejch jsem si jistej tím, že přetrvaj. Jestli Yoz cítí, že "Album Epochal" stojí někde mezi "Skalp EP" a "Srdcem v kusech zvuku", tak já to vidím spíš na odpíchnutí rakety k další a mnohem náročnější misi, kterou sotva stihnou zachytit teleskopy. Dobře nám tedy tak, nám, otrokům hluku.
A že to měla bejt upoutávka na koncert? Řek' bych, že tohle ALBUM rovná se KONCERT, a ať už bude Davídek (ten Nevadovskej, hehe...) jak chce co chce vyvádět, těžko bude moct dovést Qui tam, kde se ve strmejch vejškách kymácej Gnu. Mimochodem - album Qui "Love's Miracle" mě vrátilo zpátky k fantastickýmu zážitku při poslechu "Senile Animal" anebo "Dying To Meet You". Tolik energie jen ve čtyřech rukách a třech vokálech? Pěkně děkuju. Pokud budou tyhle cápci od začátku pálit po zuby vyzbrojený efektama hned o začátku projektilama kadence "Willie The Pimp" anebo "Today, Gestation", tak budu tak akorát naťuklej překousnout zádumčivý máchání kosou v "A#1" nebo ve floydovský "Echoes" (o který se dá stejně dobře tvrdit, že zní jako "Across The Universe" od The Beatles). Kurva, v pátek to bude na hlinomazovský okusování sklenek na baru a vydávání skřeků směrem k ne úplně marnejm bábám. Znova primitivem, ale naprosto přirozenou cestou...
Job
P.S. Smrdí to neobjektivitou, že jo? Jistě, klidně mi nafackujte. Ale třeba o otevíráku epochálního alba, o "Arcif.", nemůžu říct ABSOLUTNĚ ZBLA. A to je u chlápka s výrazně proříznutou hubou na pováženou.
