Silver Rocket

Die Princess Die očima Joba

Ty vole, sedíme takhle včera se strejdou Bugrrem v hospodě. Špásovná náladička, trochu jsme předtim škádlili ve zkušebně inštrumenty po boku rockovejch bohyň. V tý sladký endorfinový chvíli mě napadlo, že fakt NEJLEPŠÍ muzikanti se vymykaj z vnímání běžnýho posluchače třema věcma:
1) mlátěj do nástrojů jak hluchý
2) je jim úplně jedno, co si o jejich počínání myslej vostatní
3) dokážou se naladit na vlnu těch dalších blbců v kapele



Máme to stejně. Oba dva. Jsme fakt jak brácha ze ségrou nebo dva teplouši. Tim pádem nevědomky členové fanklubu Die Princess Die. Snad proto (sám se v sobě nevyznám) sem ho chtěl ukolébat opusem Someone Great, kterej vošacoval na vánoční koledu. Pak už ale tahaly jeho bubínky za kratší špagát. Vstoupila mezi nás fošna Lions Eat Lions. Check, ruce zatlý v pěst a regulérní pořvávání na celej lokál. Nights Of The Line, pořád se vezem. A ve chvíli, kdy přijde opus magnum The Racer už nesedíme v hospě Na růžku, ale normálně v nóbl nonstopáči s džuboxem snů.

Zparchantělý disko s hodně, ale vopravdu hodně hluboko vytaženym hlasem, kdy se vám v hlavě obludně protočí zážitek z prvního zahlídnutí mirrorballu v akci a dusavý bicí, vod kterejch kromě skoro neviditelnejch paliček už ani nestačí nic odskakovat, protože na fest masírovaný ploše blan se JEDNODUŠE nic uchytit nemůže (zatímco mozek netuší, že je v záloze technýčko v Lights Of The Night!). Šedá kůra mozková se proměnila na maličkou hromádku flitrů, která si už dokáže vzpomenout akorát na poblikávající auru svatý trojice Big Black, Rapeman a The Jesus Lizard.



Víc neni třeba, deska projede hlavou jako bláznivej válec, kterýmu někdo přimontoval motory z dvou největších nitráků pod sluncem. Bejt krapet větší primitiv, začnu se válet po zemi. Mezi lidma, na sobě strhlej nejbližší ubrus, v něm kopu kámošů a kámošek. S Die Princess Die můžete zapomentout na pogo. Tahle trojka chrlí majetnickej marast, jehož pomocí vás chce složit rovnou na zemskej povrch. Nebo aspoň podlahu. Tak to vopravdu vypadá během 29 min stopáže desky, o který i poměrně inteligentní bytosti nezbejvá než mluvit pouze v citoslovcích.

V neděli se taky vracej po třech tejdnech do domácích hájů táborský rekové, jejichž rozpoložení skvěle odhalil Torrus Tarantulus. Bude to masáž, bude rej. NĚCO pro neprokleplý maso. Ještě něco sem chtěl povědět, kurva. Co to sakra... Jo! NETĚŠIT SE NA NEDĚLNÍ KOLEKTIVNÍ ŠÍLENSTVÍ MŮŽOU JEN PÍČI.

Job