Silver Rocket

Die Princess Die očima Arana

První pozitivum: dokonale sladěný názvy kapela a alba. Symetrie, krása, geometrie. Řekněte sami: DIE Princess DIE mají album LIONS Eat LIONS. No není to prostě... hezký? Já tyhle věci prostě oceňuju. Přímky, úsečky, kvadranty. Jak tomu nerozumím, tak to obdivuju. A na týhle fotce má navíc nad sebou bubeník mirror ball:



A podobná je i muzika Die Princess Die. Přímky, úsečky, kvadranty, ale namířený do rozvlněnejch lvích těl. Úsečky? To jsou rovný linky kláves a kytarovejch riffů, který neomylně připomenou The Yellow Press. Jenže s o dost temnějším odstínem. Zatímco u Yellow Press člověk může jen šťastně máchat hlavou, hrozit kelímkem a pořvávat refrény, u Die Princess Die je navíc ten zřetelnej bocit bolesti. Ne sice v tak zběsilý podobě jako třeba u Trencher, ale ten neurotickej kmitočet tam uslyšíte - ani ho nemusíte nějak složitě hledat.



Další zajímavá věc - zpočátku jsem moc nechápal, proč Křepi mluví zrovna v souvislosti s Die Princess Die o Big Black (chápete - Křepi bude MNĚ něco vykládat o Big Black, navíc v souvislosti s nějakou blbostí ze San Diega!!!). No ale musím nakonec uznat, že pár styčnejch bodů tam fakt je... Chladná strojovost a navíc ten ironickej "one, two, fuck you" škleb. Die Princess Die není žádná noise mašina, ale má podobnej nátisk jako třeba Girls Against Boys na "Venus Luxure No. 1 Baby" a pak ještě místama na "Cruise Yourself". Už víte? Rovná zbustrovaná basa, kvadranty kytarovejch mazanců - a takovej zvláštní FYZICKEJ aspekt celýho zvuku. To prostě nemá každá kapela, fakt že ne.

Hele, tohle bude DOBREJ koncert...