Silver Rocket

SRSS 2012: Das Supergruppen

Když jsme si říkali, že napíšeme před SRSS v Batňovicích nějaké články o každé kapele a že to bude o tom, že se budeme snažit vysvětlit spojení přírody s tou kapelou, měl jsem jasno v hlavě, jak bude vypadat článek o Raketoplánu. Bude to jediný mimo plán a bude to o tom, jak Raketoplán jede proti přírodě, tvrdí městští hoši, nenavidějící venkov, jasná inspirace severní Anglií sedmdesátých let. Vytvořil jsem i odpovídající logo. Po nějakém čase jsem si říkal, že tohle by nejen mohlo nasrat ty větší objímače stromů mezi ostatními členy kapel, navíc jsem si po další silně dojemné zkoušce říkal, že tentokrát je pravda zajímavější než fantazie. Aspoň pro mě.

Co je to Raketoplán? Čistě podle učebnice, Raketoplán je, ahem, supergroup. Co je supergroup? Podle jedné internetové encyklopedie ‘rocková hudební skupina, jejíž interpreti jsou již známí z hraní individuálně nebo v jiných skupinách.’ Čili je to kapela, kde figurují nějací lidé, kteří dělali nějaké vlivné věci v jiných skupinách. Jsou členové Raketoplánu ‘vlivní’? Jestliže pro vás Gnu, OTK, Lyssa, nebo Wollongong jsou důležité kapely, tak asi jo. Když jsem na tohle přišel před pár dny (že hraju v supergroupu – a samozřejmě s hodně malým ‘s’, chápete, nejsem úplně blázen), hned jsem měl problém. Totiž všechny supergroupy, které jsem mohl jmenovat, byly strašný. Power Station, Travelling Wilburys, Velvet Revolver – jedno vedle druhého hrozný a tehdejší masová média je milovala, což znamená, že je FURT hrála v rádiu a v televizi a bylo k blití vnímat, jak si olizovali rty myšlenkou na ty strašný prachy, které vydělávají tím, že jsou důležitý a dělají důležitý grupáč. Jsem schopny jmenovat jen dvě, které stály za něco, samozřejmě CSNY a jeste The Highwaymen. Pigface jsem nikdy neslyšel, a jestli OFF! je supergroup, tak ok, ale ostatní VŽDYCKY byly strašný (ano, cokoliv spojený s Faith No More, především včetně Faith No More, bylo a je strašný).

Takže, jestli každý supergroup je strašný, jak může být Raketoplán jiný? Asi protože všecho, co lze chápat v pojmu ‘supergroup’, není aplikovatelné na Raketoplán. Je možné chápat Raketoplán jako lidi, kteří hledají v oceánu sraček písničky od kapel v podvědomí mas, které něco, omylem nebo právem, znamenají. Nehrajou žádný diy bla blah punk blah noise blah, hrajou písničky, které každý zná, možná od hodně známých a třeba i major label kokot kapely, ale jednotlivé písničky, které něco říkají, mají nějaký message, postoj nebo náladu, které podávají bez obalu marketingového průmyslu a najednou znějí (třeba) jinak. Supergroupy skládají a vydávají písničky, asi protože jsou super a očekává se, že super lidi spolu budou dělat super písničky. Raketoplani spolu vybírají písničky a zahrajou je, protože jsou fanoušci a rádi sdělují tuto radost, co mají z indoktrinace masovou kulturou a současně ukázat, že ten význam může být I jiný. Hrajou je možná dost špatně, ale smrtelně vážně. A na tohle jsem mimořádně citlivý. Nejsem schopný hrát s lidmi, pro které hraní hudby je jen taková sranda. Musí to být všechno nebo nic. A právě o TYHLE lidi nemám strach.

Ve vší upřímnosti, zkoušky Raketoplánu byly pro mě jedněma z nejsilnějších hudebních zážitků mého života. Konaly se v malinký místnosti, bez okna, kde se nedá dejchat, ne na festivalu v severním Finsku nebo na pláži v jižní Francii, jako v slavnějšim obdobi Wollongong. Nedá se to moc vysvětlit, ale prostě stojim, dívam se na zem, snažim se hrát svoji část dobře a periferním viděním si všimam částí těla, jak Petrova noha se pohupuje do rytmu, Adamova ruka na strunách, Ondřejovy vlasy (protože ma je skoro na zem), jak se Záhořovo tělo hejbe a Radim jak kouká sem a tam, jako u tenisového mače, a cítím, že tohle je fakt něco. Hrát s těmito lidmi je pro mě VELKÁ čest. Jen pozorovat tyhle lidi spolu na jednom podiu… pro me hvězdy z kapel, které sleduju 15 let, je neskutečný zážitek, jak interpretují ty věci, co hrajeme. A ten vykon co podavaji! Já doufám, že je to pro ostatní z Raketoplan taky tak. A hlavně doufám, že nemyslite, že jsem magor, že pišu o kapela, v kterym hraju. Tohle není o mě, ale o těch pět hvězdu s kým hraju, a co komunikuji, když spolu hrajou. Doufam, ze v sobotu to zažijete, protože to se nekoná tak často a je to čistá láska.