Silver Rocket

Pozor! Touch and Go!

ÚV SRR 11. 11. 2011

Neni úplně lehký vzdorovat běhu času. Roky mizej zběsilým tempem, a každej najednou zjistí, že už toho prostě pamatuje trochu víc než jiný lidi a musí se zuby nehty držet, aby nezačal bejt otravnej s tim, co všechno už viděl. Protože co bylo před pár lety, už dneska neexistuje, a u muziky zvlášť je podle mě důležitý ji zažívat „na místě“, tváří v tvář kapele. Ale někdy neškodí pár slov o minulosti, my si taky rádi s Kuřetem povídáme na Sedmičce před koncertem o heavy metalu. Bude to stručný:

Když se formovalo budoucí Silver Rocket, vyznávali jsme všichni svatou trojici AmRep, Dischord a Touch and Go. Moc detailů jsme nevěděli, byly to předinternetový časy, tak jsme byli odkázaný na informace sem tam z nějakýho zinu, od kámošů, kdo něco někde věděl, tak o tom kecal s ostatníma, to bylo fajn. (Dneska se každej bojí zeptat, o jaký kapele je řeč, aby nebyl za pičuse, co to neumí s googlem, žejo.) Milovali jsme to úplně nepříčetně. Je dost možný, že si u tý muziky – opakuju, to je důležitý: tehdy nebyl ten příval informací jako dneska – každej představoval nějaký svoje věci, který neodpovídaly skutečnosti. Moje představa byla tehdy v kostce tohle: AmRep = psychoušové, Dischord = urputný fanatici, Touch and Go = lidi jako my. Jasně, legrační – ale když jsem objevil The Jesus Lizard a Big Black a Shellac a Uzedu a Girls Against Boys a Killdozer, odpřísáhnul bych kdykoliv, že to jsou nejlepší kapely na světě a úplně všichni jsme chtěli aspoň zkusit dělat něco podobnýho, jak to bylo strašně silný.

Tady je myslim dobře vidět, jak to bude v neděli boží. Sledujte to vysosnutí!

Labely tehdy hráli významnější roli než dneska, hlavně to byl referenční bod, jistota ve vesmíru – Corey Rusk (nebo Haze nebo MacKaye) by přeci nevydali žádnou blbost. Pak jsme opustili století páry, připojili se k internetu, přečetli a našli si a dovtípili se ledacos – a víte co bylo super? Někdy nový informace uvrhou věci do radikálně jinýho světla, ale tady nebylo nutný revidovat skoro nic: Haze je fakt psychouš, MacKaye je urputnej jako blázen a Touch and Go je hodně super label. Nezastavili se, kapely se měnily, muzika taky, my jsme objevovali nový jména... prostě Corey Rusk fakt nevydal žádnou blbost. V mejch očích se vedle tý původní „lizardovsko-killdozerovsko-bigblackový“ větve objevily i kapely, co se fakt nebály melodií a „měkčí“ muziky (BHP, Blonde Redhead, Enon, Dirty Three... a pozdějc samosebou Pinback, já je objevil až s jejich první deskou pro TnG, Summer in Abaddon). A pak v roce 2009 toho bylo na Coreyho moc a tak trochu hodil ručník do ringu. Asi nejsem sám, kdo doufá, že to třeba ještě někdy pořádně rozjede ve velkým, jako za starejch časů. Prohlídněte si někde katalog Touch and Go. Je to víc než impozantní kus práce.

Tohle je možná na 3D brejle, ale hrajou jako bohové.

Takže takhle nějak: v neděli vás očekáváme na Dobešce, ve městě budou Pinback, jejichž muzika se hodí přesně k tomu, co se vám furt honí hlavou, prasáci a nemravy, a pak tam budou Paramount Styles (jejich muzika se hodí k tomu samýmu, v mírně chraplavější verzi). Lidi z rodiny Touch and Go = tisíciprocentní garance, že to bude super. Těšíme se jako svině.