Silver Rocket

UNSANE: Visqueen očima Torra

ÚV SRR 30. 6. 2011

Takže jsem slíbil, že napíšu text o Visqueen, albu od Unsane, který vyšlo na Ipecac z roku 2007. Nejsem na Unsane odborník ani náhodou, ale mám je rád. I když mám k nim velice problematický vztah, a vždycky budu. Nebudu to tady rozebírat, vím, že tohle čtete, protože se těšíte jako malý kluci a holky na moji velice odbornou analýzu desky. Jsou to spíš etické a společenské otázky než hudební. Třeba člověk si nemůže jen tak nevšimnout, že velice nevkusným způsobem nosí kšiltovky. Často i obráceně. Taky se nedají ignorovat ty kozí bradky, nosí ji minimálně bubeník. Proč? Další problém je, že basák je Kanaďan. Za normálních okolností zřejmě velký plus, jenže vzal si za manželku Američanku, takže nic. A naposled, v roce 1994 podepsali smlouvu s majorem. Třeba to byly ty drogy, nejspíš ano, ale to se prostě vážně nedělá, a není to omluvitelný, nikdy.

Takhle se ma prosim nosit kšiltovky.

Na druhou stranu Unsane vždycky na mě působili velice pozitivně. Třeba to, že nahrávali stejná alba opakovaně 20 let. Nezměnili se. Serou na ‘vývoj’ a ‘umění’, ‘zajímavosti’ a podobný debilnosti. Taky je mi milý, že se snaží, jak můžou, přes hudbu tě kopnout do břicha, znova a znova a znova. To je fajn. Jsem i vědom, že Unsane jsou de facto kulturní artefakt, což částečně omlouvá ty kšiltovky (ale ne úplně). Z osobní zkušenosti taky vím, že Unsane jsou hrozně vtipný a zábavný lidi, který občas potřebujou v životě malinko agrese, zlost a krev.

Tohle se rika kulturni artifact nebo tak neco.

Visqueen? Je to album narvané bluesem a soulem. Graduje to tím, že to negraduje. Začíná to na jeden level, zůstane to tam, ale máš pocit, že je to nekonečnej level. Představ si, že jsi uvězněn ve velký igelitový tašce a snažíš se udělat díru, aby ses osvobodil. Kopeš, dáš pěstí, ale prostě nejde utéct. Tak jako u hodně tvorby Unsane jsou tam geniální texty, který zpíváš nahlas do té doby, než zjistíš, že to není o tom, co jsi myslel, ale spíš o něčem, ehm, nespolečenském. Musím říct, že je to dokonalá deska do posilovny, a snad není deska, kterou jsem poslouchal víc v životě během posilování. Drží tě při rutinním cvičení, nenutí tě dopředu, jede s tebou, pomalu, intenzivně, ať tu bolest cítíš. A ‘East Broadway’ nakonec? Nemohlo by být lepší uvolnění.

Takhle hezky se posiluje s Unsane.

Dokonalá recenze na Visqueen vyšla kdysi na Pitchfork. Psalo se tam o tom, že “…tento styl není žádný překvapení 18 let po jeho založení… zdá se, že kapela nemá zájem tlačit jejich písničkářství dopředu… podvědomá šablona”, a dali tomu 5/10 bodů. Zkrátka malinko nepochopili. A za to redakci a podobně naladěným lidem děkujeme.