Silver Rocket

Fuj, tady to smrdí chcankama!

ÚV SRR 2. 5. 2011

Tak tu máme jaro. A s nim i druhou půlku sezóny OP Kolín dorostu. Před jarem ale byla zima. Dlooouhá zima. Já ji trávil na horách, přípravu sem tudíž plánoval až od svýho návratu. Po zkušenostech z loňska, kdy se hochům do tréninku moc nechtělo („Dyk je eště zima, ty voleee!“), sem si řikal, že to bude až moc brzy. Jenže kuci mě neskutečně mile překvapili a začali už téměř o měsíc dřív! Na paškál si je vzal Jarda Kubelka, Kubisův táta. Respekt!

Příprava teda proběhla solidně, kluci chodili na naše poměry v hojnym počtu. Dali sme to bez přáteláků. Kuci trochu pičovali, ale domluvit přátelák na týhle úrovni není nic jednoduchýho a navíc sme sázeli na to, že by rafani mohli bejt při mistrákách hladovější po fotbale.

To se nám i potvrdilo. Sice bez výsledkovýho efektu, ale potvrdilo. (Neustále tvrdim, že o výsledky v mládežnickym fotbale nejde.)

V prvnim kole sme zajížděli do Sendražic. Na úvod příjemnej soupeř, jedinej, kterýho sme v týhle sezóně porazili. Sestava byla klasicky lehce improvizovaná, protože takovýmu bránkářovi (Standa Vokoun) končí zima až v květnu. Do brány tak napochodoval a životní sen si splnil Tonda Pokrupa, nejmenší kluk z mančaftu. Pro nás typický… Jinak spoko zostava, dokonce dorazila i naše černá perla Ivan Varadi! V zápase sme byli jasně lepší, vytvořili si i pár šancí, jenže proměňování vázlo. Domácí borci nám nestačili, za lehkou zmínku mimochodem tam stál snad jen jeden. No, a ten jeden nám po pauze šoupnul banána. Hádejte schválně, jakýho? No jasně, neférově pod klacek, kam Tony nemoh došáhnout ani za boha! Naši makali, zkoušeli s tim eště něco udělat, ale nepovedlo se. Odjeli jsme s prázdnou. Ale aspoň víme, na co se v tréninku zaměřit.

Sendražice – Bečváry 1:0 (0:0)
Sestava: Pokrupa – Kubelka, Kesner, Kuba (60.Šmejkal), Holler – Krákora, Varadi, Danda, Šíma M.- Urban, Kratochvíl

V následujícim domácim zápase nás čekaly Ovčáry. A to sou jiný kousci než Sendražice. Možná si pamatujete na podzimní „esemeskovej“ zápas u nich. Já tam nebyl a Radža mě zpravoval o průběhu přes sms. Konečnej výsledek 16:0. Uf! Ale co, každej zápas je jinej a začíná vod nulanula, ne? Řikaj to i v televizi.

V trénincích sme se zaměřili na střelbu a pekelnej důraz v osobních soubojích. Vejboři na nás taky jednou uďáli levou a místo tréninku nás poslali na brigošku sbírat kámen. Už podruhý! Nejenže pyskovali kuci, ale to už sem byl nasranej i já. Ale tak dali sme to. A poslouchat ty moje borce, jak se spolu bavěj, to za ten posranej kámen stálo. Jeden dialog za všechny jako příklad:

Kubis: „Ty vole, Kesy, kdybys měl větší kozy, řikal bych ti Salma Hayek.“
Kesy: „Cože?“
Kubis: „No, že kdybys měl větší kozy, řikal bych ti Salma Hayek!“
Voba: „Hehehehe.“

Brigáda pochopitelně skončila hroudovou bitvou, jak jinak. Je potřeba ocenit, že to kuci dali. (Až teda na Bohouše, kerej po anglicku zmizel s tim, že na to sere. Holt zaplatí tři kilča na příspěvcích, no.)

Ale zpátky k druhýmu jarnímu kolu. Měli sme trochu problémy se sestavou, protože Petr Kuba má potíže se zádama a Ivan měl zas svoji „čtrnáctidenní horečku“. Hádejte, kdo nám vytrh trn z paty? Hlóža! Pomalu rok se nevobjevil a teď přijel jak blanickej rytíř, aby nás bylo dost. K němu se přidal Vanťas, kterej hraje jaro v Praze, protože tam chodí do školy, a bylo dobře. Urbik je brousek, tak sme ho stáhli na předstopera místo Petra, Hlóža šel na hrot a Vanťas lítat do zálohy. Nabádal sem kluky k důrazu a obětavosti, požadoval sem po nich osum žlutejch karet na konci zápasu. A šlo se na to. Ovčárský byli starší a silnější a celkově vyspělejší. Občas sme je nestačili ani faulovat. Ale bojovnost a snahu sme našim klukům rozhodně upřít nemohli. Proto i výsledek 0:7 nebereme jako tragédii. Kór po zkušenosti z podzimního zápasu.

Bečváry – Ovčáry 0:7 (0:3)
Sestava: Pokrupa – Kubelka, Kesner, Urban (46. Mlázovský), Holler – Krákora, Danda, Vanta, Šíma M. – Hložek, Kratochvíl

Třetí kolo, Velkej Osek a v hlavní roli fousy. Den po závěrečný akci v Holubníku (hrozná kalba!) sme s kucima razili nach Vosek. Borci se převlíkaj, dávaj svoje klasický, k soupeři neuctivý hlášky („Fuj, tady to smrdí chcankama.“ nebo „Hele buben, šlohnem jim ho!“), tak je trochu usměrňuju, udílim pokyny (ten o osmi žlutejch furt platí) a najednou někdo zahlásí: „Kouči, když vyhrajem, tak se voholíš, jo?“ A já, zpitomělej po předchozí noci, jim na to jak vůl skočim a řikám: „Jasný chlapi, klidně.“ Rozumíte, my sme nevyhráli od prvního kola, neni se čeho bát. Teda ne, že bych na svym porostu nějak extra lpěl, ale přeci jen to pěstuju od prosince. Dobrý, dem to vodkopat.

Takovou první půli sem eště v podání našich mladejch neviděl. Regulérně si s Vosečákama pohrávali. Bezvadně kombinovali, hráli důrazně, nabízeli se, prostě fantastickej výkon! Kraky vzhledem k dostatku lidí (chyběl jen Ivan, kterej mi osum minut po začátku poslal z cizího čísla esemesku: „Cuz stehuju tetku v nymburce sorry nedorazim“ a Petr s těma zádama) konečně nastoupil v útoku a evidentně pookřál. Větral je tam svym blešim způsobem parádně a vsítil buřta po nádherný kombinaci s Hlóžou a Davidem Šímou. Z krajů zálohy to mydlili bratři Šímové a uprostřed kraloval právě zmíněnej Hlóža. Ten svůj výkon korunoval dvěma góly, přičemž ten jeden po exportnim sólíčku. Čtvrtym střelcem byl výše jmenovanej Davído. Druhá půle už tak dobrá nebyla, ale chalani to celkem s přehledem zvládli. Vezem tři body a fousiska jdou dolů!

Velký Osek – Bečváry 2:4 (0:2)
Branky: Hložek 2 (1 z PK), Šíma, Krákora
Sestava: Pokrupa – Kubelka, Kesner, Urban, Holler (80.Šmejkal) – Šíma D., Danda, Hložek, Šíma M. – Krákora, Kratochvíl (46.Brejla)