Silver Rocket

Diario očima Bourka

Novou desku Diario mi dal klasicky Aran s tim, že se mu to strašně líbí. Nejdřív jsem nějak neměl čas si to poslechnout, a možná jsem to trochu odkládal, ale na první poslech nezapomenu. I když vám třeba příde, že se ze mě stává senilní hipík, podělim se o okolnosti. Totiž, aby bylo hned na začátku jasno, jsem akvarista diletant, a tim spíš se tý havěti v mojí péči/nepéči daří. Druhy ryb nerozlišuju, řikám jim všem hromadně "holky", a když jim sypu ten tetrarubin nebo tetramin, tak k nim láskyplně promlouvám z pozice boha chlebodárce (jako náš nebožtík soused pan Kadeřábek, kterej řikal slepicim "žerte, vy svině bolševický").



Původně jsem měl holky tři. Jednu průhlednou a dvě černý, který nejsou zas až tak moc holky, protože jednoho dne se v jejich miniakvárku objevilo několik desítek pohyblivejch černejch teček, který rostly jako z vody. Trochu sem doufal, že je velký holky (máma s tátou) sežerou a bude klid, ale to se nestalo, právě naopak. Zhruba za měsíc ty prťavý povyrostly a já při krmení našel novou nálož drobotiny. Bylo bez debat, že týhle rodince stávající ubytovací kapacita pomalu přestává stačit. Bláhově jsem jejich počet odhadnul na 60 a rozhod jsem se jednat.



Nový akvárium jsem si postavil hned vedle monitoru. Devadesát centimetrů široký, padesát vysoký, čtyřicet na šířku. Ve zverimexu sem koupil kytky a potápěče, kterýmu de z ucha vzduch, potopenej vrak neměli. Trvalo mi skoro celej den, než jsem holkám novej domov přichystal. Kromě rostlin, kamenů, mušlí a škeblí dostaly ještě podmořskou sopku a porcelánový hodiny. Nádhernej bublající ráj. A přišel i čas stěhování, nakonec jsem toho černýho dobytka napočítal 104 kusů, se zhruba dvacítkou nově přibylejch azylantů od ségry to už byla slušná rybí armáda. Takže holky, povidám, ať se vám něco hezkýho zdá... (ovšem nezhasnul jsem jim hned, bylo třeba se kochat).



A teď to příde: ke kochání jsem si pustil tu novou desku Diario "Things In The Mirror Appear Closer Than They Are" a její kombinace s nově zabydlenym rozzářenym akvárkem mě uvrhla do hypnotickýho tranzu. Poslouchal jsem intenzivní, pulzující a vitální muziku a sledoval při tom sice tichej, ale neméně bohatej život v mym zelenym mikrosvětě. Bylo to úchvatný, ten večer jsme si s holkama poslechli Diario ještě třikrát a další dny jsme se k tomu vraceli. Abuch bude držkovat, že jsem mistr kýče, ale já si fakt upřímně myslim, že s touhle věcí to v zrcadle mýho akvária je přesně navopak. Je blíž, než se zdá. Vemte ty moje holky na koncik, budu v Brně.