Silver Rocket

SK Bečváry - podzimní rekapitulace

ÚV SRR 8. 11. 2010

Včera byla rozlučka. Kluci si dali pivko, rozdávali si to v páce a bavili se vo prcání. Kéž by jim to takhle šlo na hřišti! Ale to je trochu smutnější příběh.

Když jsem psal poslední report, vypadalo to nadějně. Vyhráli jsme a hleděli směle vstříc zářivý budoucnosti. To bylo naposled. Pak přišla série proher. Série až do konce podzimní části sezóny…

Nejdřív se jelo do Ovčár. Ty jsou silný. Já tam nebyl, pro mě to byl esemeskovej zápas. Nejdřív mi v osum ráno psal Tonda Pokrupa, že už jako jede, a pak chodila jedna jobovka za druhou. Radža to tam protrpěl: „Dvacata minuta, prohravame pet nula. Hruza.“, „Konecny vysledek sestnact nula. K tomu neni co dodat.“ Ach jo. Ale kluci se prej snažili.

O tejden pozdějc přijel Velkej Osek, kterej jsme loni v přípravě porazili. Tentokrák porazili voni nás. 2:5. Ach jo.

Vejlet do Velimi. Jeli jsme dvěma autama ve třinácti lidech. Petr Kuba si přeseděl něco v zadku, takže nebyl schopen hrát, tudíž jsme od třetí minuty hráli v deseti. Poločas 6:0, po obrátce jsme jim zle zatápěli a dostali už jen dva kusy. 8:0, ach jo.

Doma Jestřabí Lhota. Kesy byl v bráně a spoustu toho pochytal. Ale proč vždycky začnem hrát, až když prohráváme 0:3? Navíc nás trápěj absence. Ale to je celosezónní. Takovej Macek si třeba naštípne ruku vo sloupek, kterej je široko daleko jedinej a dá se vobjet zprava vo deset a zleva vo dvacet metrů. S Jestřábkou celkově 1:4. Ach jo.

Týnec nad Labem a jedno z nejhorších hřišť na světě. V mančaftu pohoda po tahu. Urbik sotva kouká, hrajem v deseti (to ale voni taky), prohráváme 1:4. Ach jo.

Do Břežan II jsme dorazili v jedenácti, v pohodě a včas. Jenže bez registraček. Jsem vůl, nechal jsem je u nás na stadioně na popelnici. Radža vyráží, ale do konce čekačky to nestíhá. Nebejt benevolence rozhodčího, prohrajem kontumačně 0:3. Takhle je to jen 3:4. Proti devíti. ACH JO!

A konečně derby. Dostavili se snad uplně všichni, kdo můžou hrát. Přišel dokonce i Vokoun do brány a Varadi. Bylo nás čtrnáct! Nakonec teda jen třináct, protože Varadi přišel pozdě, nepovažoval za nutný se ani omluvit a eště rušil při přípravě. Dostal sprdunk a pak se ani nepřevlík. Hroznej materiál. První půle byla cajk. Krásná bouřlivá atmosféra, plichtili jsme 1:1. Kluci se chtěli předvíst.  Po pauze to už tak slavný nebylo. Bohouš, kterej šel na plac asi v šedesátý, mi tvrdil, že přes něj nikdo neprojde. Přešli přes něj dvakrát za minutu a eště uhnul míči při rohu, když stál u tyče. Pak eště jedně ranka z dálky a byl po piče. Tradičně 1:4. Ach jo.

Tolik v kostce  podzim bečváreckýho dorostu. Tak se, prosim vás, nedivte, že se mi do těch reportů nechce. Dík.

Jožin