Silver Rocket

SRSS očima Silvie

ÚV SRR 17. 8. 2010

Svatební cesta do Zbrojovky Brno

Asi tak před půl rokem můj tenkrát ještě snoubenec zcela nečekaně vyhrál zapůjčení nové Toyoty Auris na víkend. Jako milovnice budov těžkého průmyslu jsem zajásala, když se mě v tomto voze rozhodl vzít na líbánky do Zbrojovky. Poprvé jsem měla možnost podívat se do opravdové továrny s komínem! Po výletu do Hustopečí, kde se každoročně koná slavný závod Hustopečská laťka, nás naše gps Sharonda hned na druhý pokus dovedla přímo před bránu závodu.

U vstupu nás mile přivítal Záhoř, který nás nejprve odstavil ke straně a nepustil dovnitř, dokud jsme si řádně nepokecali…

Bezprostředně po vstupu do úžasných prostor budovy mě praštil těžkej, olejem nasáklej vzduch. Ááá, tady se bude blbě chlastat… a to jsem ještě netušila, jakej punk mě čeká na baru! Zelená, božkov rum a vodka neznámého jména, vše vychlazené na pokojovou teplotu – vyber si! Vyhrála vodka. Barman mi poradil, ať tu “kolu” snad raději nezkouším, takže to bylo vždy pěkně bez brzdy.

Když můj choť zjistil, že mám druhý den narozeniny, šel si něco někam zařídit a já zůstala se svou ženskou prostorovou orientací chvíli sama. Trvalo mi fakt asi čtvrt hodiny, než jsem zjistila, že prostor nahoře je vlastně takový kolečko a že když budu postupovat po směru hodinových ručiček od stage A, nic se mi nestane.

No, byl to maratón jak hovado! Stage A jsem nakonec dost odflákla – jednak z kapacitních důvodů a taky proto, že už jsem prostě nemohla. Jinak jsem to poctivě ustála! Stage B byla můj personal favorit. Když nebylo vidět na kapelu, mohl se člověk nechat uhranout tou svítící hypno-bábou. S manželem jsme se shodli, že kytaristi ten večer vládnou! Psát o jednotlivých kapelách u mě nemá cenu. Z toho, co jsem viděla mě bavily prostě všechny strašně moc!!! Takže si k nim ty pochvalný přídavný jména přimyslete sami… O milimetr výš bych možná vyzdvihla Le Christ Hypercubictic. O jejich existenci jsem do té doby neměla ani potuchy, ale ten s tím chlebem byl nejspíš Ondřej(?), ke kterýmu jsme se s kámoškou před pár lety nakýblovaly do auta a jeli do Polska na Open´er. Tímto ho zdravím!

Byl to fakt zážitek!! A co víc – když jsem se po té vášnivé noci vzbudila v hotelu Auris, vůbec mě nebolela hlava! Hudba léčí! Nebo že by olej ve vzduchu a teplá vodka…

Silvie