Silver Rocket

Bečváry – Zásmuky 1:4 (0:0)

ÚV SRR 16. 5. 2010

Bečváry – Zásmuky 1:4 (0:0)
Branka: Všetečka (p)
Sestava: Vokoun S. – Kubelka, Kesner, Urban, Dušinský – Vokáček, Vanta, Kuba, Holler (46. Varadi) – Všetečka (85. Šíma), „Mára“

Aby bylo jasno – Zásmuky bytostně nesnášim. Je to jeden z oddílů typu (cituju jednoho z tamních „bafuňářů“) „pojď k nám, tady dostanou zaplaceno všichni - hráči, trenéři, rozhodčí i soupeř.“ Ani bych se nedivil, kdyby platili i fanouškům, že se na tu trapárnu choděj koukat. A eště si myslej, jak jsou hrozně chytrý a jak v tom uměj chodit. Za to ale dorostenčíci nemůžou, takže cajk. Dem hrát fočus.

Že to bude derby se všim všudy, ukázala návštěva. Podivat se přišlo minimálně sto lidí, to k nám nechodí ani na áčko. Dva zhruba dvacetihlavý kotle neúnavně hnaly svoje barvy na zteč, ke slovu přišly i bubny a takový ty třásně, jak maj roztleskávačky. Atmosféra jedna báseň.

V samotnym utkání si Zásmuky udržovaly mírnou územní převahu, ale my jsme byli nebezpeční z protiútoků a jen vinou vlastního nedůrazu jsme neskórovali. Asi největší šanci první půle spálil Mára, kterej nedokázal přetavit v gól parádní narážečku s Vanťasem. Zasmučáci neměli prakticky nic, obrana v čele se Standou Vokounem pracovala spolehlivě.

Druhá půle se nesla v podstatě ve stejnym duchu. S tim rozdílem, že jsme inkasovali po střelách z dálky. Nejdřív zajebali balón u lajny Voky s Kubisem, obrana ještě odvrátila, ale následnou střelu pod klacek Standa se svejma cca 160 centimetrama prostě nemoh mít. Pak se mu do toho dvakrát namotal Kesy. Ve snaze mu pomoct nadělal víc škody než užitku a prohrávali jsme 0:3. Poslední hřebíček, to byla zase střela z dálky. Tentokrát nikoli pod klacek, tentokrát Stanleymu dupla a už se třepetalo. Korekci obstaral Všéťa z pětky za ruku ve vápně.

Sice jsme opět řachli, ale dá se říct, že jsme si vytvořili víc šancí než soupeř (vlastně - ten si vlastně nevytvořil žádnou, „jen“ střílel z dálky) a po bojovnym výkonu. Navíc atmosféra byla fakt parádní, vůbec bych se nezlobil, kdyby to tak bylo pokaždý.