Silver Rocket

Bečváry – Radim 0:4 (0:4)

ÚV SRR 5. 5. 2010

Bečváry – Radim 0:4 (0:4)
Sestava: Novák (25. Vokoun S.) – Kubelka, Vágner, Urban, Dušinský – Vokáček, Vanta, Kesner, Vokoun P. (46. Hložek) – Všetečka, „Mára“

Kesy a za nim ty vole delegace

Radim. Suverénně nejlepší mančaft v soutěži. Na podzim jsme tam vyfásli bůra, a to jsme ještě mohli bejt rádi. Ale co, jsou to taky jenom lidi. Horší je, že zároveň s námi maj zápas žáci, nemůžeme tudíž využít jejich pomoc. Takže uděláme s žákovskym trenérem kšeft – my si necháme Urbika a pustíme mu Honzu Hollera do brány. Pořád máme ale jen deset kusů. Co teď? Zkusim Vokouny. To jsou ty dva (dvojčata ze Svojšic), co se na to přes zimu vybodli. Kluci se taky snažej. Kesy hlásí, že dorazí nějakej Matyáš. Prej je to syn Standy Hložka. Hm, tak jo. Venca sehnal taky dva – spolužáci ze střední, co kopou jinde, ale maj zrovna volno. Ale to už by nás bylo moc, takže mu děkuju. Je nás opět báječnejch třináct (i s Márou, kterýho jsem viděl v pátek na tréninku poprvé v životě a nevim, jak se jmenuje dál), i když to tentokrát dalo práci.

Důša dře. Za nim Vanťas, srdce týmu.

Upozorňuju kluky, že pokud chceme uspět, musíme na place vypustit duši. Držej se toho, a přestože má soupeř mírnou převahu, statečně odoláváme. Jen Kesy je nějakej divnej. Vencu bolí ten kotník z minulýho tejdne, ale jde do toho přes bolest. Toho si cenim. Všichni dřou jak koně, občas máme i kliku. Malá domu, Venca vykopává – sakra, snad to vydrží. Kulhá, ale hraje. Pak dva šouráky na bránu, Venca tam nestačí dopajdat a je zle – prohráváme vo dva a střídáme. Do kasy jde Standa Vokoun. Šikovnej, ale malinkej brankář. Střela pod klacek prakticky pokaždý znamená gól.

Jsme dole, Kesy to doprdele ňák fláká, Vanťas je na to v prostředku sám. Než se Standa rozkouká, má tam další dva buřty. Naštěstí je půlka.

Venca (vlevo) dohrál. Vedle Hlóža.

Místo Petra Vokouna jde na to mladej Hlóža, beru si na paškál Kesyho. Že prej ho to nebaví! To by mi jeblo! Kapitán mi todle řekne vo poločase v kabině! Eště jednou todle uslyšim a dostaneš facku! Ostatní kluky uklidňujem. Není to zlý, ty góly, co jsme dostali, maj jasný a omluvitelný příčiny, herně celkem slušný. Kluci to berou a slíběj si, že druhou půli nevypustěj ani ň.

Jak řekli, tak udělali. Hrajeme zezadu, makáme nadoraz, Radimáci nevěděj kudy kam. A když to náhodou uplně neklapne, Standa to vzadu jistí. Máme i nějaký ty pološance, který sice nedáme, ale podstatný je, jak k tomu naši borci přistoupili. Nevzdali to ani za silně nepříznivýho stavu, některý (Voky s Márou) jeli nadoraz přes zdravotní potíže, i Kesy se nakonec srovnal a pomoh tomu Vanťasovi a Hlóža vystřih parádičku jako fík. Prostě – to srdíčko, to tam bylo.