Silver Rocket

Mamiffer očima Joba

ÚV SRR 11. 11. 2009

Motto: Zaposlouchat se. Vydechnout. Znova se ponořit do tónů.

Strejdové už se dostatečně otřeli o Isis a Dälek, takže je jasný, že do stejný řeky svý sperma nevypustim. Spíš ho pošlu proti šedivě zabarvený obloze, kde se rýsuje spleť větví, ze kterejch odkapává smog. Nihilisti mají na podzim žně a nejinak to vnímá spleť mejch energetickejch siločar schovanejch pod čepicí.

To, že mi zůsalti Mamiffer, je spravedlivý. Vynechal jsem Starving Weirdos a při kopání do vlastního zadku si představuju šíleně zpomalenou grotesku, ve který vystupuje mimózní, přesto soustředěný duo, který ulívává v naprostý tmě na filmovejch kouscích z dvacátejch let. Ne, vážně. Pokud nevidíte v duu koncertní křídlo společně s rozechvělejma strunama, tak se vám smyčka z filmu Nosferatu ani Metropolis nevrátí. Dokonce se po zatmění z přívalu droboučkejch střípků nedostaví ani ultrapomalý prodloužení z finále MS v hokeji, kde Moravec vydeptá obranu Finů až Němcům popraská led.

Půl sedmá v Akropoli je test individuální vůle, vymykající se běžnejm souřadnicím rozumu. Jsem si ale jistej, že lidi, jejichž předchozí kroky vedly například přes These Arms Are Snakes, mají chuť se nořit do absolutních hlubin zvukovejch variací, stavět mosty nicotou a obklopovat se sílou činnejch vulkánů. Tohle je hudba, která vrací zpátky k poslechu Dead Can Dance. Cítíte v ní nedostižnou hloubku podvědomí, zcela instinktivní návrat k minimalistickýmu vyobrazení kosmickýho vtipu. A co se na ní osobně líbí mě? Zcela jednoznačně hadovitá spirála ovíjející nejenom sluchový orgány, ale taky se schopností se zavrtávat po vzoru pouštních červů do nahodilých závitů mozku v levý hemisféře. Pokud existuje ideální video pro tenhle ohňostroj, kde spolu systematicky prokmitávají ticho a tón, pak jsou to námluvy ptačích kolonií v Dánsku. Phila Glasse by to nedojmulo, nejsou to lidi, ale tenhle projekt prostě míří jinam. Možná sever, možná dál...

P.S. Ohledně tohodle skvělýho představení nepanujou žádný obavy, protože i poslední portýr v hotelu Hilton, kam sem tak trochu náhodně zabloudil minulou středu, ví, že "ty Isis v Akropoli dvanáctýho budou supr". Tak už ne dogma, ale přirozená volba.

–Job–