Silver Rocket

James P Honey – klidná zahrada v chaotickém světě

Pokud jste se do hlasu Jamese P. Honeyho – toho silného a zároveň citlivého – nezamilovali už v dobách Buriers na první poslech, nemáte srdce na pravém místě. S každou jeho další deskou vstupuji do nostalgicky známých vod, a to je ve světě plném nejistot nepopsatelně krásné (právě jsem to neuměle popsala). Víte, jak to bude znít, ale zároveň je to pokaždé jiné. Jeho sólové věci – a toto album není výjimkou – v kombinaci s letošním prvním sněhem, kdy se všechno na chvilku uklidnilo, a to i ve velkém městě, vytváří dokonalou atmosféru.

Kámen nůžky papír.
Už se ze mě stává pamětník, a tak si občas vzpomenu, jak jsem v ne úplně nejlepším rozpoložení jela na koncert Jamese do všetatské Nádražky, kde jsme si mou (ne úplně na úrovni) angličtinou povídali o tom, jak mi chybí příroda. Nemám tušení jak, ale skončilo to tím, že jsme si dali kámen nůžky papír o desku a já ji mám dodnes.

V textech se každý druhý cítí jako doma. Stíny si občas sáhnou na každého, a na koho ne, tomu závidím, ale možná zase přichází o ten prožitek. Můžou být stíny hřejivé? U Jamese ano. Nová deska (poslech TADY) je zvukově známá zahrada na pomezí podzimního usínání a zimního spánku. Příjemné zpomalení v tomto dynamickém světě. Najděte si na to čas, stojí to za to.