Koncerty Silver Rocket |
---|
10. 12. Praha - Potrvá: Arrrgo (ES) · Lyssa |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 · Planety · Laundered Syrup · Red Torch |
25. 4. Praha - Meet Factory: Karate (USA) |
15. 11. Praha - Meet Factory: New Model Army (UK) |
Aktuální články |
---|
Novinky: 22. 11. Benefiční večer pro Klub 007 v sobotu 14. prosince |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
Hudba věčně hladová, přesto v roce 2016 totální retro. A přesně to mě na UXO strašně baví: takhle už dneska skoro NIKDO nezní. Mladý kapely hledají tvrdost v různejch derivacích metalu (což je OK), starý psi si lížou rány (což je taky OK) – a do toho tyvole vpadne taková VĚC jako UXO. Kdyby album vyšlo v roce 1996 na AmRep, Touch and Go nebo Alternative Tentacles, bylo by to úplně v pořádku a všichni bysme to na poličce nadšeně zařadili mezi „Into The Vortex“, „Jackson“ a „Total Destruction“. Jenže je nám o 20 let víc, tak co s tím? Nic – stejně jako tehdy. Nedumat nad tím, maximálně to vytřepat z palice.
Chris Spencer (Unsane) a Steve Austin (Today Is The Day) jsou KURVA válečníci a jejich spojení okázale a naprosto postrádá jakýkoliv ambice. Což úplně žeru. Kdyby UXO byla deska Unsane (zvukově je to nejblíž), tak asi nebude v TOP 5 alb jejich katalogu. A není to asi ani „lepší“ než klasický desky Today Is The Day. Tohle všechno je ale úplně jedno – největší kvalitou UXO totiž je, že to EXISTUJE.
A existuje to tak, že ti to mlátí do hlavy s absolutní, totální razancí toho nejsurovějšího ZMRDA. Nekontrolovaný Austinovo šílenství se v riffech kříží se Spencerovou tvrdohlavou zarputilostí a výsledek je jasnější než tisíc sluncí. UXO je tak jedna z mála noise kapel, kde mají dvě kytary smysl, protože jestli hraješ něco podobnýho a máš pocit, že k tomu potřebuješ DVĚ kytary, tak máš možná nějakej tajnej problém s upatlanejma plakátama Steva Vaie – nemáš?
Další trumf UXO: na desce jen 7 věcí, což je tak akorát, aby si člověk uchoval jakž takž nějakou příčetnost. Ohromnou výhodou ovšem je, že tam není jasnej „otvírák“ a všechny ty tracky jsou výjimečně vyrovnaný: když tím pádem tu desku jedu na repeat už druhou hodinu, mám plynulej pocit, že poslouchám „Bílý dvoualbum nekonečný psychózy“ nebo tak něco. Zakusuje se to do tebe, porcuje to kosti i maso i vzduch v místnosti. Jo a vůbec nezkoušej pouštět si UXO potichu – uslyšíš to, ale neucejtíš to.
Ano tyvole, tenhle zvuk je v mojí DNA navěky zachovanej. Bezpečně poznávám svoje území, cejtím známej pach. UXO.
Poslechni si to TADY tyvole.