Koncerty Silver Rocket |
---|
10. 12. Praha - Potrvá: Arrrgo (ES) · Lyssa |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 · Planety · Laundered Syrup · Red Torch |
25. 4. Praha - Meet Factory: Karate (USA) |
15. 11. Praha - Meet Factory: New Model Army (UK) |
Aktuální články |
---|
Novinky: 22. 11. Benefiční večer pro Klub 007 v sobotu 14. prosince |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
Ne že bych nevěřil na písničky. NAOPAK tyvole – věřím na písničky se svatým zápalem fanatika. Přesto je ale většina mejch oblíbenejch kapel a hudebních inspirací zajímavá spíš díky ZVUKU. Fascinujou mě pořád nový způsoby, jak se sonicky vyjádřit. A když se v tom hledání a nacházení občas písničky ztratí, zas tolik mi to nevadí. Odpouštím to, protože vím, že ty nejlepší písničky už byly stejně dávno napsaný, a protože vím, jak kurva těžká je to disciplína.
A proto: když se najednou objeví člověk / kapela / album, z kterejch se geniální písničky jen sypou, zůstávám stát s otevřenou pusou. Arbouretum, jejichž zpěvákem a kytaristou je od roku 2002 Dave Heumann, jsou přesně tenhle případ. Říkáš si: „Takhle čistý a krásný písničky už přece MUSELY bejt někdy napsaný – to není možný, že vznikly až čtyřicet let po Woodstocku!“ Je to možný. Všechny desky Arbouretum jsou jako poklad ze 60. let, kterej ale musel zůstat v trezoru, aby nezastínil klasiky, na kterejch stojí rocková historie.
Sólový album Dave Heumanna by klidně mohlo vyjít pod hlavičkou Arbouretum, protože jeho klidnej, vyrovnanej hlas a melodická kytara jsou stejně ze 75% zodpovědný za celou tu nádheru. „Here In The Deep“ je ale přece jen o něco klidnější a míň „rocková“ deska než Arbouretum. Zvonivá euforie Buffalo Springfield tu dostává jasnej folkovej podtón a výsledkem je deset neuvěřitelně čistejch (zase to slovo!) písniček (PÍSNIČEK!), který mají dohromady silně narkotickej účinek. I ty zdánlivě nenápadný tracky jako třeba instrumentálka „Morning Remnants“ mají potenciál tisíce sluncí. Na prvních pár poslechů tě samozřejmě nadchnou průzračný hity jako „Ides of Summer“, ale ty pak odstoupí do pozadí, takže můžeš v klidu a pečlivě zkoumat tracky typu „Here In The Deep“.
Právě na titulním songu (mimochodem; kdyby se tahle věc objevila na „Painful“ od Yo La Tengo, nikdo si toho nevšimne!) je vidět Heumannova genialita – „Here In The Deep“ má přes pět minut, stojí na třech dokola se opakujících akordech, ale díky jemný kytarový hře, která nenápadně roste a mohutní, máš pocit, jako bys poslouchal nějakej obrovskej, úžasnej orchestr, oslavující nejhlubší sílu přírody.
Dave Heumann se minul se svojí érou: v 60. letech by nahrával desky s Neilem Youngem, v roce 2015 vydá album v nákladu pár stovek kusů a odjede si spoko klubový turné, protože všichni mají pocit, že tohle „už tady bylo“. Nebylo. Tohle je mimořádný, ten chlap je výjimečnej. „Here In The Deep“.