Silver Rocket

Modré hory - Big beat

Znáte Kevina Duranta? Jestli ne, vyggoglujte si ho – doporučuju. Je to borec. Kevin Durant je chlapík, kterej se narodil pro to, aby hrál basket. Když ho vidíte, tak vidíte člověka, kterej kdyby dělal cokoliv jinýho, tak to prostě nedopadne tak dobře, jako když sází jeden koš za druhým. Jasně, třeba LeBron James je celkově lepší hráč, ale z jeho pohybů prostě necejtíš, že basket má v jeho DNA totální převahu. Těžko se to nějak „objektivně“ vysvětluje; tyhle věci prostě neomylně poznáš svým vnitřním zrakem.

Proč tím začínám recenzi na novÉ Modré hory (nemůžu přece napsat „recenzi na nový Modré hory,“ že jo)? Protože když na „Big beat“ poslouchám Beneho s Lyrikem, mám stejnej pocit, jako když pozoruju Kevina Duranta v NBA: kdyby tyhle dva kluci dělali cokoliv jinýho, tak to prostě nedopadne tak dobře, jako když rapujou do beatů od Peka, Karaoke Tundry, Boye Wondera, DJ Fatteho a Jesuse Chryslera. Rap má v jejich DNA absolutní převahu. Co se týká „hudebních kvalit,“ jedna z nejvyšších poct se podle mě ukrejvá ve slově „effortless“ (pomůžu si tady angličtinou, českej překlad to nevystihuje tak dokonale). No a způsob, jakým to tam sázejí Bene a Lyrik, je zkrátka naprosto „effortless.“

Coby fanouška SLOVA mě fascinuje, co tyhle dva umějí SLOVEM vyjádřit. Modré hory někdy zmrazí v čase jeden konkrétní moment a zpomaleně ho ukážou z více úhlů (leckdy dost nečekanejch), jinde rozkmitají příběh do tolika políček, že nestíháš sledovat děj a příval obrazů. Někdy scenérii nezúčastněně přihlížíš schovanej za oknem kolem projíždějícího autobusu nebo tramvaje, jindy ti ty dva blbci mluvěj přímo z duše. Někdy se dostaneš na místa v prostoru a historii, kam tě zavedou jen dobrodružný knihy a útržky článků a dokumentů („Bastogne“ nebo „Nový svet“), jindy jako kdyby sis četl vlastní deník, pokud by sis nějakej psal („Running“). Tohle je zároveň zábavná a lehce plynoucí deska, zároveň kurva hluboký album. Obdivuju, když někdo dokáže říkat „velký věci“ jen tak mimochodem uprostřed řady dalších keců, protože jedině tak vynikne jejich výjimečnost. Modré hory tohle umějí dokonale. Jsou tak blízko kostní dřeni, že se někdy coby nekuřák skoro až rozkašlu z toho cigaretovýho kouře hlavně v Beneho textech, hehe...

Naprosto hypnotickej a strašidelnej „Prehovor“ s beatem od Karaoke Tundry. Prchavě krásnej „Jednoizbák.“ Nenápadně dokonalý „zpívaný“ kousky Lyrikova rapu. Jiskřící ping pong v „Bublinách.“ A další střípky, pocity, extáze a propady. „Big beat“ je pro mě jedním z nejlepších alb roku 2013 – bezpochyby.

Celý album se dá poslechnout TADY