Silver Rocket

Or světový turné / díl 1. Německo

Váša 20. 11. 2013

Přemejšlel jsem o tom dlouho – napsat něco o našem světovym turné? Vlastně se mi už vůbec nechtělo. Často ale u mě bejvá zvykem, že najednou odněkud přiletí spásnej energickej nápad a mám chuť udělat všechno na světě. Tak jo, poslouchám Enablers, na který nebudu moct dneska jít, a tady je první díl mýho slavnýho tour reportu...

13. 9. Halle

V kolik jsme to vlastně vyráželi? Už vůbec nevím, jen si pamatuju, že se samozřejmě něco trochu posralo hned na začátek a nevyrazilo se v tolik, kolik se plánovalo. U Františka jsme zapomněli download kódy do desek, Adámek zase musel jet pro něco do Music centra, ale už taky nevím pro co. Před očima mám obraz našeho opětovnýho setkání na benzínce v Holešovicích, auto naložený, a Adámek doráží hned po tom, co s Fandou dáváme první kafe turné.

Už teď máme asi hodinu zpoždění, tak píšu Andrému, kterej dneska koncert v Halle pořádá, že "we have a little delay", načež se pak docela dlouho bavíme tím, jak jinak se tahle informace dala napsat ("we have a little reverb..."). Hudbu v autě jsme – jak jinak – zahájili s Paramount Styles, ty nesměj chybět na žádný naší společný cestě. S Adámkem za jízdy kompletujem desky – já ručně trhám kódy, pro který jsme se museli vracet, takže to vypadá nakonec opravdu hodně profi.

Ještě se s Františkem stihneme vystřídat za volantem, takže mám hned první den čest potykat si s řízením velkýho auta – je to docela sranda, rozjíždím se a brzdím vždycky pár minut, velmi zábavné.

Kolem osmý dojíždíme k Huehnermanhattanu. Je to docela klasickej německej model řek bych – komplex více budov, v některejch z nich se normálně bydlí. Samotnej klub je poměrně dost prostornej – velká místnost s barem a sál, do kterýho by se vešlo pár set lidí. To dneska ovšem v žádnym případě nehrozí, na koncertě je mimo kapely tak deset platících...

Jinak ale samozřejmě klasickej buržo německej model servisu pro kapely, kterej mám moc rád – skvělý veganský jídlo (dneska takovej hustej zeleninovej polívkoguláš, brambory pečený v alobalu s bylinkovým máslem, rukolovej salát...), pivo, club maté... Hodně dlouho si vychutnáváme všechny tyhle blahodárnosti.

Hrát se začíná fakt šíleně pozdě, i na Německo mi to přijde moc – někdy kolem jedenáctý. Na to, že jsou 4 kapely... První hraje duo Kanal – tichej krautrock/folk, kterej mě baví tak deset minut a pak hraje dalších padesát. Ty trávím různě po klubu a venku na dvoře. Druhý na to jdou Axes – na ty jsem byl zvědavej, hráli jsme s nima loni v Lipsku a docela mě bavili. A i teď se dá říct, že dobrý, jen je to prostě takový hodně německý – není tam nic navíc, je to stoprocentní styl (stoner/sludge). Pak jsme my. Na to, že je v klubu fakt pár lidí, bych řek, že nakonec celkem spoko a těm lidem se to líbí. Potvrzuje nám to i zájem o desky, kterejch jsme tenhle večer prodali paradoxně nejvíc za celý turné (5 LP a 2 splity, na 10 platících dost v pohodě...). Poslední hrajou Nymronaut z Berlína, docela dobrej stoner námrd (monstrózní zvuk!), ale jsem na to už asi moc opilej... s basákem jsme pak vyměnili naše tričko za jeho kšiltovku Fatman's Warface se síťkou – takovou jsem vždycky chtěl. Adámek byl trochu nasranej, ale pak jí stejně nosil celý turné...

Různě pak ještě kecáme s lidma, zoufalej pořadatel André nám dává 20 (nebo kolik) Euro a slibuje, že až se za 14 dní uvidíme v Magdeburgu, tak nám ty prachy vynahradí. Záhadnym způsobem se nám podaří naskládat věci do auta (jsme fakt dost načatý) a přejíždíme asi 200 metrů k Albrechtovi, u kterýho spíme. Je to docela fajn týpek. Ráno se u snídaně jen tak mimochodem zeptal, jestli víme něco o basákovi Mother, jestli je ještě naživu – že když tu hráli, tak se na půl dne ztratil a pak ho našli válet se někde na parkovišti...

Rozloučili jsme se a vyrazili směr Berlín, ale hned po pár set metrech si uvědomuju, že si nepamatuju nakládání kufříku s merchem. Samozřejmě jsme ho nechali v klubu, takže nás ještě čekala asi hodinka řešení, jak se tam dostat (pochopitelně bylo zamčeno). Mám ale pocit, že takovýhle věci se nakonec vždycky vyřešej vcelku jednoduše, což byl i dnešní případ. Takže můžem jet dál.

14. 9. Berlín

Řídí Fany, z Halle je to do Berlína necelejch dvě stě kilometrů, to je mimochodem na turné fakt pohoda přejezd. Zdrží nás asi na hodinu kolona, máme ale velkou rezervu, takže v Berlíně jsme v pozdním odpoledni. Je krásný babí léto a gps nás do Tiefgrundu, kde hrajem, vede fantastickou sightseeingovou trasou, takže kluci maj možnost vidět město v plný parádě.

Tiefgrund je takový malý sympatický místo se zahrádkou a letním kinem ve čtvrti Friedrichshain, což je jedna z výstavních částí bejvalýho východního Berlína. Do legendárního Kreuzbergu je to fakt kousek, a protože máme ještě čas, jdem se tam podívat. Poznávám místa, kde jsme brouzdali před lety s Himalájem, Juditou a Františkou... Fakt hodně dobrá procházka, kterou přizdobujem stylově popíjením Berlínského Xindla (Berliner Kindl).

Do Tiefgrundu se vracíme na osmou. Na místě je už Max s Andreou a Lindou, čili lidma z Fame!Over kolektivu/Microsleep records (nevim úplně, jak je to personálně rozdělený), který koncert dělaj. Max nám dělal koncert už loni, když jsme tu byli s Laví a Andreou Rottinem, předtím jsme se potkali i v Saský Kamenici, takže celej večer se nese v moc milý přátelský atmosféře. Cejtim se fakt jako doma. Popíjíme na zahrádce ještě společně s holkama z Bathtub Theory, čistě dívčí kapely, která s náma dneska hraje. Objevujou se jejich kamarádi a hlavně kamarádky, mimo jiný taky dáma z A Spoon Called Phranc, a jedna moje dávná dávná kamarádka, se kterou jsem v patnácti chodil na punkový koncerty. Skvělý setkání...

Bathtub Theory

Samozřejmě musim zmínit jídlo, kterým je cukrouš Max pověstnej. Vždycky prohlašuje, že pro kapelu na turné je nezbytný hutný a hodně kalorický jídlo, tentokrát se vytasil se zapečenejma těstovinama s tunou veganskejch dobrůtek uvnitř.

Bathtub Theory začínaj něco po desátý. Není to špatný (post/punk/indie/pohůdka), ale stejně celej set nezůstávám a scházíme se s Františkem nahoře na zahrádce. Náš koncert byl podle mě dost v pohodě, krásně uvolněnej, střídavě jsme si během něj předávali tu kšiltovku Fatman's Warface...překvapivě dobrej zvuk (minule to tady bylo zvukově dost divný – tentokrát je ale jinej zvukař, kterej tomu evidentně rozumí), lidí tak akorát.

Berlín

Po koncertě ještě posedáváme a popíjíme nahoře na zahrádce, načež nás čeká přesun do čtvrti Neukölln, kde spíme v bytě Lindy. Jdem s ní ještě na pár Xindlů do hospody, kde zuří divoká párty, je tam brutálně zahuleno a je to fakt hodně zábavný. S Františkem se odebíráme spát někdy kolem pátý, Adámek ještě dokaluje a pak jde spát do auta, protože v něm máme všechny věci. Celkově to byl fakt hrozně moc fajn večer, připadal jsem si, že se se všema znám už dobrejch pár let.

Ráno dáváme s Lindou klasicky německy supr kávu a supr snídani, kterou nám předpřipravil Max, loučíme se, a valíme nach Hamburk.

15. 9. Hamburk

Překvapuje mě, že cesta je dost dlouhá, trvá to asi 4 hodiny. Taky překonávám jeden krizovej moment, z kterýho jsem se docela poučil – při výjezdu z dálnice jsem si nějak neuvědomil, že je třeba zpomalit (a navíc u nebrzdící ježkokáry podřadit), a způsobil sobě i pánům spolucestujícím lehký zvýšení tlaku. Ale dobrý, po zbytek cesty už se mi žádnej zásadnější řidičskej skandál nestal, myslim... (hlavně protože řídil především František).

Dneska hrajem v hausprojektu Fahrstrasse 115, je to odpolední matiné show, takže přijíždíme už asi v půl čtvrtý. FS115 je moc hezkej činžák, a já si říkám, že je krásný vidět, jak můžou některý věci fungovat, když se fakt chce. Dole velká společná kuchyně a společenská místnost, v každým patře pak byty pro lidi z hausprojektu. Nás na tehnle koncert pozvala Kirsti, moc fajn holka. Dostáváme super pozdní oběd v podobě lasagní s rukolovým salátem, kterej zpracujeme venku na zahradě (mimochodem si tady lidi z domu pěstujou i svojí zeleninu). Pak se všechno pomalu začíná chystat ke koncertu. Hrajou s náma místní kapely Tiny Vessels a Ashtray Monument (jestli jsem to dobře pochopil, tak dneska křtěj novej sedmipalec a zároveň to je rozlučkovej koncert s jejich basákem). Sjíždí se docela dost lidí (všichni na vytuněnejch singlespeed kolech), baví mě to. Cejtim severskej vzduch, je větší zima, ale po zamračenym začátku dne zase svítí slunce.

Hraje se ve sklepě, kterej asi 40 příchozích naprosto zaplní. První hrajou Tiny Vessels, je to celkem fajn, takovej post-hardcore, přípomínaj mi trochu Kurt. Kytarista Flo (taky hroznej hodňák) s nima prej hraje dneska první koncert. Pak jdem na to my – z nějakýho důvodu jsem celkem nervózní (asi proto, že lidi přišli hlavně spíš na Ashtray Monument), ale jako v pohodě bych řek... zas po koncertě choděj lidi a řikaj, že dobrý, a kupujou si věci. Poslední hrajou zmiňovaní Ashtray Monument. Asi nepřekvapí, že to zní úplně jak Jawbreaker (Ashtray Monument je jejich song), ještě trochu zjemněný Hot Water Music. Podobnejch kapel jsem už slyšel dost, ale stejně mě to baví. Ten sedmipalec jsem si koupil. Po koncertě ještě kecáme se členama a lidma kolem. Je asi půl devátý a my máme v autě pár flašek vína. Berem je a jdem se projít do přístavu.

Byl to další z nezapomenutelnejch zážitků cesty. V něčem, čemu se už dá říkat přístav, jsme fakt hodně rychle (Fahrstrasse je ve čtvrti Wilhelmsburg, opravdu kousíček od industriální části města – tu tvoří přístavní teritorium). Hamburg je plnej různejch průplavů a kanálů, takže neznalej člověk vůbec neví, kterej z nich je "to" Labe. O to větší je pak překvapení, když zjistíte, že Labí je tady víc. Noční procházka po tý obří přístavní oblasti stojí za to. Všude je hrozně moc kontejnerů, kamionů, kolejí, lodí, vody. Nakonec usedáme u jednoho z větších kanálů a hodně dlouho pozorujem vykládání obří kontejnerový lodi (asi z Číny). Jeřáby dělaj dobrý elektrický zvuky, pijem víno. Spočítali jsme, že zrovna tuhle loď musej vykládat asi den. Na barák jsme se vrátili něco po půlnoci, dali ještě malý pivo na schodech a šli jsme spát spokojený.

Hamburk

16. 9. Hamburk 2

Dneska nás čeká první day off. S Kirsti jsme se domluvili, že můžem zůstat v hausprojektu i další noc, což je super. Ráno jsme se sešli dole v kuchyni na společnou snídani, opět německy vynikající (rozpečený brötchen a takovej docela placatej chleba, sojola, pomazánčičky, vinný listy s rejží, avokádo, samozřejmě geniální kafe... miluju Německo). Následovalo rozhodnutí, co s volnym dnem. Jeho první část jsme se rozhodli věnovat natočení pozdravu pro Silver Rocket, kterej se nakonec rozšířil po internetu závratnou rychlostí, ačkoli jsme ho poslali jen na mail ÚV...

Je to točený v místě, kde jsme spali – nahoře pod střechou, kde si lidi z baráku udělali posilovnu a pro kapely tam maj připravený matrace a počítač s netem.

Před hamburskou radnicí

Za chvíli jsme to měli za sebou a mohli tak vyrazit. K dispozici jsme měli od Kirsti mapu i radu, jak se nejlíp dostat do "centra" – lodí. Ve městě jsme pak prochodili víceméně celej den a bylo to dost hezký procházení. Krásnej slunnej den a zvládli jsme toho hodně. Začali jsme v Altstadtu a odtud pokračovali se zastávkou na limonádu Fritz do St. Pauli, kde jsme poslali poctivej tureckej falafel, až jsme se ocitli ve čtvrti Altona. Tady jsme měli sraz s Kirsti, kterou jsme vyzvedli u ní v kavárně, kde pracuje, dali kafe, a vyrazili do Rote Flora.

Adámek u dodávky Monacchus

Už večer jsme se totiž dohodli s klukama z ostatních kapel, že dneska zajdem na koncert Lightbearer. To je kapela, ve který je zpěvák z Fall of Efrafa. Snad si můžu dovolit prozradit, že věc T. o. E., která je na tý naší nový desce, se jmenuje Tar of Efrafa, protože začíná jako Tar a končí jako Fall of Efrafa... takže nám přišlo stylový na ten koncert jít. Rote Flora je neuvěřitelný místo – neorenesanční divadlo zasquatovaný už v osmdesátým devátým, který od tý doby slouží místním punks pro dělání koncertů. Vedle něj je docela slušnej skateovej bazén, uvnitř pak sál velikosti třeba Akropole. Údajně – jak říkala Kirsti – teď Rote Floru koupil nějakej velkej developer, ale město mu brání s ní cokoliv udělat, protože by to prej způsobilo takový rioty, že by se z toho všichni posrali... Vždycky jsem si myslel, že squatterská a obecně nezávislá kultura je v Německu tak nějak jednodušší, ale pravdou je, že všechno, co tady existuje (squaty, alternativní centra apod.) jsou povětšinou tvrdě vydupaný a vybojovaný. Aspoň takovej pocit z toho mám po týhle hamburský zkušenosti.

Je dost vtipný, že na koncertě známe už tak deset lidí, protože všichni byli nebo hráli včera ve Fahrstrasse, opět si připadám jako doma. Jako první kapelu vidíme Monacchus ze Švédska. Asi jsme se shodli, že se nám líbili nejvíc z celýho večera. Táhlá špinavá temnota. Pak hrajou I Not Dance z Rakouska, název hroznej, ale mě to docela bavilo (za což jsem od zbytku kapely dostal velkou čočku) – takovej moderní hardcore/crust. Poslední teda hrajou Lightbearer a ty vole zklamání, ZKLAMÁNÍ. Patetický, debilní, nevěřili jsme jim ani prd. Po koncertě nás kytarista z Tiny Vessels (Kirsti už šla domů) doprovodil k tunelu pod Labem, kterým se dostáváme zpátky do Wilhelmsburgu. František byl dost ožralej a nějak mi vadil, v tunelu hrozně hulákal... Pak jsme závodili na kolejích v přístavu, kdo nejmíňkrát šlápne z koleje vedle na 100 metrech. O dost jsem nad Fandou vyhrál, hehe...