Koncerty Silver Rocket |
---|
16. 10. Praha - Kaštan: Paramount Styles · Elysian Fields (USA) |
5. 11. Praha - Sonic Library: Tom Holliston (CA) · Simon Wells (UK) · Cardo & Decumanus |
12. 11. Praha - 007 Strahov: URALT (DE) · Bumfrang3 |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 |
Aktuální články |
---|
Novinky: 3. 10. NEW MODEL ARMY posouvají turné na podzim 2025 |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
Tohle je jedna z nejlepších českejch desek, co jsem za posledních cca 20 let slyšel. Nekecám. A myslím to úplně vážně. Řadím to do stejný kategorie jako třeba „Raison d´Etre“, „Sona a kuva“, „Velvet Suicide“ (ať se to někomu líbí nebo ne), „More“ nebo „Devil´s Servant“. Prostě album, který se neočekávaně a naprosto vymyká ostatní okolní produkci. A je mi jedno, jestli to Planety nahráli jen tak mimochodem, nebo jestli si na tom dali nějak strašně záležet. Je to úplně jedno a na výsledku to stejně není poznat.
Představte si naprosto suverénní, sebevědomej a bez mindráků zahranej mix kapel jako Seam, Silkworm, Shudder To Think, starejch Blonde Redhead a starejch Afghan Whigs. Teď do toho dejte jedny z nejlepších kytarovejch linek široko daleko (a myslím OBĚ kytary! Fantastický!!!), dobrý český texty a pozoruhodnej Orlův vokál, kterej stoprocentně spoustu lidí v lepším případě odradí, spíš ale rovnou nasere, protože... No, připravte se na nejhorší: ten chlápek prostě zpívá. A zpívá dobře. Výsledkem je skoro až nepochopitelně skvělý album.
V kontextu český scény mě napadá jediná deska, kterou bych k „Peklo, peklo, ráj“ přirovnal: „Aquila Bert“ od L´Point. Podobná kongenialita dvou kytar a schizofrenní melodická stavba divnejch písniček, který se od popovejch základů odrážely až ke hvězdám, aby se vzápětí rozprskly v ohňostroji drobnejch střípků a úlomků dalších a dalších akordů a zvuků.
Fakt jen čumím, s jakou suverenitou a lehkostí servírujou Planety jednu silnou věc za druhou. Někde se mi vybaví „rockovější“ podoba The Smiths, ale většinou prostě jen čumím. Ale hele, nemůžu to nenapsat: na desce je jedna úplně marná písnička: „Oči“. To je v kontextu celýho alba úplnej otloukánek. A ještě jedna slabina: kdybych byl producent „Peklo, peklo, ráj“ (HAHAHA!), tak bych Planetám poradil, ať aspoň jednu věc udělají JINAK: zvukově, kompozičně, jakkoliv. Tahle kapela je tak dobrá, že nemusí hrát POŘÁD – můžou si dovolit občas „vypnout“ a nechat tu hudbu jednoduše znít a plynout, není potřeba hrát a něco vymejšlet po celou stopáž skladby.
Nicméně to jsou jen detaily, který mě spíš naplňujou velkým očekáváním k případný další desce (bude? Kdy?). „Peklo, peklo, ráj“ je romantický album, ale to slovo v tomhle případě nesmrdí sladkým slizem. Je to skoro dokonalej pop (tak, jak si ho představuju), z kterýho se vám ale nechce blejt. Elegantní, suverénní, parádní kapela. Hluboce se klaním a poslouchám v jednom kuse. Neuvěřitelný.
Planety si můžete zadara stáhnou TADY.