Silver Rocket

Lone Wolf And Cub And Mono

Aran 31. 3. 2010

Je neděle 4. dubna 2010 a já jsem znova úplně okouzlenej koncertem Mono. Stojím v Akropoli a muzika se mnou mává jako s kusem hadru na holi. Vím, že to tak bude. A vím, že to v lecčems bude ještě silnější než před tím. Proč? Tenhle koncert Mono bude totiž prvním, kterej zažiju poté, co do mýho života vstoupil Lone Wolf And Cub. Chlápek, díky kterýmu jsem pochopil hodně nejen o Mono, ale i o sobě.

bbbdfbsNa Lone Wolf And Cub mě přivedl Mat Sweet aka Boduf Songs – a měl dobrej instinkt, okamžitě jsem tomu propadl. Je to manga, v hlavní roli je neporazitelnej bojovník Ogami Itto a jeho syn Daigoro. Nemá cenu vysvětlovat podrobnosti, ale v kostce: Ogami Itto byl v podstatě donucenej vydat se na cestu nemilosrdnýho assassina a na týhle cestě ho doprovází malej Daigoro, kterej svejma dětskejma očima pozoruje z dřevěnýho kočárku všechny ty jatka, kterejma si jeho otec klestí cestu středověkým Japonskem. Jsou to fantastický příběhy. Strašně silný osudy, neuvěřitelný.

Co mě na tom zaujalo (kromě jinýho): to nezbytný komiksový násilí je tu až ve třetím, čtvrtým plánu. Ve všech příbězích hraje hlavní roli ČEST. Čest jednotlivce a čest klanu. Je to samozřejmá věc, kvůli který jsou lidi ochotný obětovat celej svůj život pomstě nebo se nechat rozsekat na kusy v předem prohraný bitvě. Nikdo tam neřeší žádný dilemata, pokud jde o čest. Když si to situace žádá, tak se nechat zhanobit nebo umlátit nebo cokoliv je v rámci udržení/znovuzískání cti snadná volba.

Lone Wolf And Cub se dočkal řady filmovejch zpracování. Mono zatím nabídku na soundtrack nedostali...

Díky tomu tak všechno ve starým Japonsku (třeba mě historici vyvedou z omylu nějakou jinou realitou a faktama - ale já žiju příběh Ogami Itto, realita mě nezajímá...) plyne dopředu s nezpochybnitelnou osudovostí. Všechny kroky řídí tahle nezvratná volba. Tiše a v podstatě smutně. Hrdinové, bojovníci, krásný ženský, padlí samurajové, rolníci i děti míří za svým osudem bez reptání, ale se vztyčenou hlavou. Každej detail má obrovskej význam, nikdo nic neříká nadarmo, všichni pečlivě váží každej svůj další čin.

wderfefegKdyž jsem si jednou četl jeden z dílů a k tomu si pustil Mono, měl jsem úplný vidění. Bylo to lepší než v kině. Všechny dojmy z příběhu se protnuly s muzikou a najednou to byla jedna obrovská mocná vize, kde hudba geniálně doplňovala obraz a naopak. Mono na koncertě nepoužívají žádný projekce, ale když se podíváte na Taku a Yodu, s jakým soustředěním hrajou na kytary, je to jako kdybyste pozorovali Ogami Ittoa, jak se po horký lázni stará o svůj milovanej meč. Mono jsou totiž stejný jako Lone Wolf And Cub: mlčenlivý (protože na jejich cestě není potřeba slov), odhodlaný (protože si je vybral osud) a když na to přijde, tak i nemilosrdný (protože si to zvuk/úkol žádá). Jsou nepodplatitelný stejně jako Ogami Itto. A ta rána se nikdy nezacelí...