Silver Rocket

SILVER ROCKET SUMMER SPEEDSTOP - SOUVISLOSTI

ÚV SRR 25. 8. 2016

Töhötöm: Bíco tyvole. Letos to vypadá na mocný spojení něčeho, co zdánlivě nemá nic společnýho, a to se mi hodně líbí. My mrháme časem v kapelách cca. posledních dvacet let a pamatuju si, že v devadesátejch letech to vypadalo, že koncerty budou narvaný už nadosmrti. A pak se objevila úplně jiná scéna – ta taneční nebo elektronická – a my tak trochu nechápali, co se stalo. Pak jsme si k něčemu našli cestu, to je jasný (nakonec něco požít a pak do sebe nechat bušit od DJe bylo docela fajn)... Jak jsi tohle vnímal ty? Četli jsme, že jsi začínal s punkem, ale pak jsi tzv. dezertoval.

Bíca: Je to tak anebo tak, všechno je naopak. Co zdánlivě vypadá na spojení něčeho, co spolu nemá moc společnýho, má ve skutečnosti má pojítek až po kokot (Inau to tak zpívá a pojí to taky). Vole, a třeba Kolín a naše domovina, Sedmička a Strahov, název mýho domovskýho soundsystemu, Author & Punisher, kterýho jste se SR před časem dělali, on je přece taky elektrika tak trochu... a tak vůbec. Pojítek jsou mraky, i když na první letmej pohled asi ne, ale my rádi chodíme hlouběji, viď. Pojďme teda hloub.

Moje současná žena tehdy v roce 1995 poslouchala techno a nám klukům, co měli punkovou kapelu, říkala, že jsme pozadu s vývojem a mě nechtěla. Už tehdy to vypadalo, že naši VT Marvin, Majkluv strýček a další modly brzo nepopadnou dech a elektronika zválcuje všechno. Já jí nevěřil, obvykle nevěřím lidem, sám zkouším, co kde a jak – a když jsem viděl první free tekno party na vlastní oči, ufff, spadla mi čelist. Vojenská základna, plot před PA, live set mašinky, kapsáče a hustý lidi, oheň a první výlet, kdy najednou vidíš hvězdy nad sebou jinak. Monoton, strobo, černá bílá... bylo to krutý, a to jsem z našich koncertů necejtil, navíc my neuměli a neumíme doteď hrát. Kapely to přežili, techno taky, všechno je maličko jiný než v kovbojskejch devadesátejch letech, ale jede to současně, vedle sebe. A na SRSS potlachu i vlastně už spolu.

Freetekno v roce 1998 bylo v plenkách, totálně nová věc, komunita uzavřena pro pár lidí z vejšek a pár fríků. Objevování novýho, dotek svobody, DIY: bar, zvuk, dekorace, muzika, všechno je na tobě. DJ schovanej v náklaďáku, absolutní zašlapání ega. Skvělá doba a krok do neznáma. Ale náš kmen, sound, parta (každej z nás měl vlastně svoji kapelu, kluci kámoši si dokonce pokrokově říkali „Djs4djs“) a konciky U vojáka s následnou tekno after party jsou prostě krásná vzpomínka.

Ale když o tom tak dumám, od začátku jsme vždycky na parties měli kapely, projekty, chillouty a další netekno hudbu, jsme prostě kříženci. Po čase jsme víc a víc – přes nadávky fans – propojovali tekno a live hudbu. Kámoš postavil podium, a už jsme to drtili: Chancers, Dreadrot, Fuck da Karot, 4 lišky. Lidi nadávali, že chtěj rovnej beat. Nasrat! Jeli jsme to svoje.

Je v nás prostě tekno základ, ale v roce 2005 se to začalo lámat do směru, kterej je pro mě hnůj a trendy a hajp. V jistý míře pro mě nastal čas jít zase dál,   a tak jsme udělali první Speeedstop akci: otočení o 180 stupňů k Ninja Tune, ambientu, písničkám, kytarovkám, naprosto různorodá hudba. Zase jsem pod nohama ucejtil nekonečno. Kámoš z práce mě navíc bral poměrně často na Sedmičku, na Točník, do Liběchova, a proto když jsme začali dělat potlach, pozvali jsme i první SR kapely. Taky jsme mnohem víc začali kooperovat s Holubníkem.

Töhötöm:: Vynikající! Torre, bacha – narazili jsme na kronikáře, kterej má co říct, tohle miluju! Ale projděme si to teda postupně: punkáči někdy po roce 1995 potkali tekno a takříkajíc je to pohltilo. Druhej zlom pak nastal v roce 2005. Co se přesně tehdy stalo? Můžeš nějak popsat ten zlom?

Torr: Jak vy tady tomu říkáte? Takový to slovo z knihy od Hrabala?

Töhötöm: Pábitel. Jinak samosebou máš Bíco úplnou pravdu, nemilosrdnej zub času oddělil zrno od plev a ukázalo se, že SR i Speedstop mají vlastně hodně společnýho, což je dobře a možná to ani není nelogický.

Bíca: Hele, kuci z kapely tehdy jeli dál jen kapelu, do tekna sem pronikl sám. Je to nezajímalo, už tehdy se ukázalo, že tě k tomu celýmu musí přitahovat něco neviditelnýho. Pokud jsi slyšel jen tupou tucku, nedostal ses hlouběji, zůstal si u kytar a bicích.

Okolo roku 2005 začala tekno scéna požírat sama sebe. Paroubek a jeho posluhové v brnění nám pod rouškou noci přišli rozbít hubu, plný noviny a televize keců, kupa diskantů, pro který byla party nejednou jen něco, kam se jeli ukázat, že sou hustý. Z toho jsem blil. Už pár lidí nás upozorňovalo, že pěknejma letákama, jaký jsme dělali, a velkejma akcema pro 3000 lidí to celý dost kurvíme. Došlo na jejich slova a hodně z původního nadšení úplně odešlo. Mně se ale otevřela zase další cesta, návrat idiota, táhlo mě to zpět k menším pidi akcím, k ohni, kde se dá povídat, k muzice, co je kurva zajímavá a nemá hranice a předsudky a vůbec. Závan úplně nový energie. Sice děláme tekno akce dál, dost se toho v teknu zase narovnalo do správnejch kolejí, ale sám se cejtim spíš jako milovník ploužáků než milovník hardcoru, kerej jsem předtím z desek hrál (Thunderdome rulezz!). Toxor ve mě v něčem umřel a přišla doba Psího vojáka, co miluje DJ Shadowa...

Töhötöm: Musím říct, že jak se tu bavíme, docházej mi teprve teď všechny souvislosti: Strahov System byla velká věc, byli jste na tekno scéně asi u všeho podstatnýho, nebo se pletu? Jestli tomu rozumím dobře, tak slavná Paroubkova nakládačka u Tachova byla už jen taková třešinka na dortu, která přitáhla ještě víc ne úplně žádoucí pozornosti. Připadalo mi zajímavý, jak jste někde říkali, že třeba ve Francii nebo Anglii se s freeteknem policajti srali ještě míň (což samosebou nijak neomlouvá, co se tehdy stalo) – tohle byl regulerní kontakt s velkou politikou. Nepochybně zajímavá zkušenost, hehe...

Bíca: Strahov byla (nebo asi pořád je) velká věc, v červnu nám teď na freeparty přišlo i po těch letech, co se nic moc velkýho nedělo, kolem tisíce lidí. Je to tak, že v období 2000–2006 jsme byli hodně profláknutý a motali se u organizace teknivalů nebo těch velkých halomrdů. Náš kmen měl přes 30 akčních lidí. Teď je náš sound sice v pozadí, ale nitky se nezpřetrhaly, jsme skvělý kámoši a na náš kmen nedáme dopustit.

Organizace freeparties v Itálii nebo Franici je pořád mnohem rizikovější než u nás, pořád se tam zabavujou aparáty a dost často je to pořád boj fízla a tebe o holej život. U nás se po roce 2005 situace trochu uklidnila, ale pořád tak nějak platí společný ACAB.

Velká politika je hnůj, Strahov byl vždycky blbě apolitickej, jiný systémy řešily mnohem víc dění kolem – my ne, nás to nebaví, to prostě řešit nechceš.  Ale v roce 2006 se řešila organizace teknivalu s ministrem obrany a náčelníkem vojenskýho štábu, kluci lítali nad akcí jejich vrtulníkem, pravej opak toho, že se chceš někde v klidu bavit a ztratit ego v autonomní zóně teknivalových uliček a zákoutí. Tehdy se po úklidu (největší bordel, co jsem kdy viděl) domluvilo, že žádnej další Czechtekk už nebude. Dnes mi přijde zajímavý, že se vůbec byla schopná scéna takhle sjednotit a postavit se sama proti sobě. Dnes nám uličky autonomní zóny chybí, dost lidí po Czechtekku volá a třeba ještě někdy nastane doba pro návrat.

Töhötöm: Tak zrušit sami sebe, klobouk dolu, dovedu si představit, že to není snadný rozhodnutí. My máme to štěstí, že na SR akce přišlo v nejlepších dobách maximálně několik stovek lidí, tak jsme byli vždycky ušetřený jednak pozornosti papalášů a policie, jednak takovýho toho pokušení, jestli náhodou to, co máš rád, nezačíná bejt trochu moc velký a nezačíná to vypadat jako práce, v horším případě jako mrdka. A jestli se ta radost – kvůli který to celý dává smysl – někam náhodou nevytrácí.

Pojďme jinam: na Speedstopu si nelze nevšimnout, že máte rádi i určitou formu výtvarnýho projevu. Co je za tímhle?

Bíca: Speedstop ani Strahov nebyla nikdy jen hudba, pouštění desek a místo pro pár kapel. I kolem tekna se už nás motala kupa super fotografů, malířů, sochařů, řemeslníků, truhlářů, grafiků, projektantů... Slovo VJ nebylo kolem roku 2000 moc zajetý a pěkně se používaly starý promítačky, malovaly se plachty na výzdobu a „vypokojíčkování“ cizích hnusých míst, kam jsi přijel. Vždycky nás to zajímalo a tyhle lidi nás posouvali dál. Věřím, že kulturní cit obecně dělá z lidí lepší tvory než jsou, kdo cejtí z obrazů Gogha, koncertů Joy Division nebo filmů od Jarmusche něco navíc, je prostě náš.

I letos dovezou naši kámoši projektory, legendy grafitti budou malovat barák i autobus v zahradě, kluci z jednoho velkýho soundsystemu přivezou polní sítotisk na potisk triček, pověsíme kolem mraky plachet a vizuálů. Bereme to jako jednu komplexní věc. Důraz je ovsem vždy kladenej na radost z věci, nikoliv na peněžní motiv, podle kterýho se bohužel hodně současnýho „umění“ točí. My potřebujeme hlavně srdce.

Töhötöm: Vynikající je, že mezi umělce řadíš (naprosto po právu) i řemeslníky a truhláře, to je super, nemusí to bejt vždycky jen elitní záležitost pro bohatý lidi.

Bíca: Ty vole, řemeslo mám doteď moc rád. Obdivuju to! Vlastně ten člověk, kerej mě uvedl ze světa kapel do světa techna, je kluk, co dělá už asi dvacet let linoryt. Dělá věci třeba 2×3 metry čtyřbarvou, takže jednu věc reje třeba tři měsíce, každá matrice kousek jiná, dělá chybotisk, přetisk... Prostě dlátka, dlabání, nechápu – prej u toho má úplný stavy štěstí, když to dělá, je to magor, děsně ho žeru. Jestli někdo budete mít svatbu nebo něco velkýho, kupte si od něj tisk!

Töhötöm: Pojďme ke kapelám: naznačil jsi, že v teknu jste svejma sklonama k punku a podobnejm věcem byli tak trochu na okraji, o to větší respekt, že si prostě jdete za svým. Nějaký jména – Majkláči, Marvini – jsi už zmínil, poděl se s náma o svoje historicky oblíbený cizí i naše kapely: který desky jsou pro tebe významný?

Bíca: K otázce kapel a desek, to je sakra záludná otázka. Desky sbíral už můj otec, já teď jen doplňuju, hehe. Doma mám něco přes 4000 kousků a vybrat pár bude těžký, snažím se je nějak tak hrát a doma si pouštět všechny. Snažím se taky všechno, co mám v uchu víc a hloub, si pořídit na černotě – takže sbírka se pěkně rozrůstá, jen při hraní všechny ty škrábance a polití pivem bolej mě i desky. Ale nemyslím, že by desky měly ležet doma v obalu neporušený jak nějaká modla, měli by se prostě pouštět lidem.

Pokud mám vybrat za sebe pár kusů, co bych bez nich nemohl bejt, tak to budou My Bloody Valentine (Loveless), Dunaj (IV), Ravelin 7 (Sedm kroků po zamrzlé řece), Ministry (Psalm69). Naposled mi ale v uchu pořád znějí Steraolab, Mars Audiac Quintet, asi to léto nebo co. Kkabriolet a jedeš někam na víno... tak snad někde těch 50 liber ušetřim.

Torr: Přiznám se, ze jsem se zatím dozvěděl víc o teknu a vůbec o scéně, odkud vycházíš, víc než za posledních dvacet let... myslím, že jsi jasně popsal spojitost mezi „naší“ scénou a tou „vaší“, a jsem z toho dost překvapen a nadšený, musím říct. Zajímá mě ale něco jako „duchovní“ úroveň. Když jsem byl někde, co považuju za něco podobnýho jako „teknem ovlivněný akce“, cítil jsme velký rozdíly mezi lidma na týhle sceně a v punku/HC. Nevím. jestli to dokážu úplně dobře vysvětlit, ale mně se lidi zdali lidi víc „free“, otevřený, divoký, pozitivní... na punk a hardcore akce jsou možná lidi víc konzervativní, existuje hodně nepsaných pravidel co se týká „self-expression“... Víš, co myslím?

Bíca: Vím, co myslíš, ale pro mě je to už jen část sebe sama.V něčem je tekno komunita naopak až příliš svázaná: fans očekávaj jeden typ hudby, tuc tuc, v něčem tě to vlastně omezuje, a proto mě zajímalo dělat i jiný věci, svobodnější ve vyjádření, jako je Speedstop.

Komunita okolo 1998 byla úplně jiná než teď, komunita lidí, který trvale žijou v autech a kočujou, je taky jiná, drsnější, nepropojená s hudbou, ale se stylem života. Spirit se ještě občas dá vykopat ze země i teď. Dřív to byla  opravdu výjimečná doba, kdy byli všichni kámoši. S ohledem na prostory, kde se akce dělaly – vojenský opuštěný základny, letiště, louky na konci světa apod. – to prostě muselo bejt jiný. Přijde mi, že kapely a fans okolo kapel čekaj až moc na plakát, servis, teplo v klubu, bar... na teknu tohle dost často chybělo, musel jsi jít někam do neznáma, abys tu party vůbec našel. Pocity z toho jsou úplně jiný a ty lidi se taky kdysi starali jeden o druhýho, fakt jsme byli united. Velký akce ale pak zase ukázali dark side toho všeho: agresivitu, ostrý lokty, frajírky, špatný drogy, hnus.

Myslím že to chápeš dobře, je tam rozdíl, i když obě subkultury jsou strašně moc propojený. Mraky kámošů z tekna chodí na Sedmičku na koncerty a bereme to jako samozřejmost.

Töhötöm: Čili Speedstop se neřadí k tekno scéně? Ne že by na tom záleželo, jen se snažíme zorientovat, hehe... jak je vidět, vy o nás víte víc než my o vás, což je ostuda. Můžeš nějak krátce popsat, co charakterizuje hudbu, která je blízká Speedstopu? Skoro se kloním k tomu, že vezmeme nekapelovou část lineupu a ty nám pěkne jméno po jméně vysvětlíš, o co jde. My máme samosebou Yoze (používá slova jako Wakata a podobně), kterej se v tomhle vyzná a kdyby tu byl, tak zachrání naši čest, ale bohužel ses dostal do spárů diletantů

Bíca: Speedstop je úplně něco jinýho, otočka a vykročení odlišným směrem. Je to věc, kde se mísej ještě mnohem víc všechny hudební styly a postupy a je to mnohem větší mišmaš. Každej člen, kerej se kdy připojil, hrál muziku naprosto z jinýho ranku, ještě víc jsme prostě propojovali nepropojitelný, dáváme šanci všem, který mají co říct, který se dívaj na hudbu netradičním způsobem, každej má v báglu jinej kus hudebního světa.

Jsme stranou všeho, snažíme se vlastně nebýt tak vidět, takže se nedivím, že o nás moc nevíte – to je v podstatě dobře. Snažíme se ale cílit na lidi, který mají srdce na správným místě a sedneme si i lidsky. Snažíme se maximálně zbavit finanční motivace a nechat průchod čístýmu poslechu a pokecu. Můžu představit jednotlivý DJs, jsou to tak šikovný lidi, ale netuším, jestli to bude někoho zajímat. Dost z nás chce i trochu zůstat v anonymitě, dost lidí to dělá nezištně, nejsou tak ukecaný jako já, idiot.

Wakata – správně, bingo, byl to náš domovskej podnik, měli jsme tam base camp, ale už není, už i tohle je pro nás historie. Teď se potkáváme v podniku na Palmovce (Moje múza), děláme i různý edice poslechovek – tančení hudba, dark ambient, broken beat, chill out classics, kytarovky apod. Speedstop je jinde, ale kořeny jsou prolezlý celým podhoubím, ty z nás už nikdo nedostane. Hodně lidí, co na Speedstop night hrávaj, ale nemá s freeteknem vůbec nic společného.

Torr: Po tento rozhovoru se tesim jeste vic na to, ze na SRSS Speedstop poznám nový věci, novou hudbu, komunitu, kterou neznám, ale je svým způsobem paralelní. Chápu, že ta hudba, co letos uslyším, nebude z vaší strany to, co tě nalákalo do tekna, ale mě zajímá ten hudební. Říkal jsi, že na první free tekno party ti spadla čelist, ale hlavně z tý komunity a principů fungovaní. Co ta muzika? Asi nejobvyklejší důvod, proč někdo přijde do punku, zní: „viděl jsem tu a tu kapelu a uvědomil si, že to můžu dělat taky!“. A pak ta agresivita, neučesanost atd. Ale co neznalce, člověka, který vyrostl na kytarový hudbě, přitahuje na teknu?

Bíca: Opravdu je potřeba dost rozlišovat, co je Strahov System a Speedstop. Strahov je něco, co nás odkojilo, naučilo, zanechalo v nás stopu, ale z muziky co se na teknu hrála, na SRSS moc neuslyšíte. Přijede kamarád Souky udělat live set vystoupeni s pomalejším tekno beatem, ale jinak můžete čekat spíš hudbu všeho druhu, spíš klidnější než freetekno na 180 BPM. Na pravověrný tekno budete muset přijet na jinou akci, hehe, pošlu pozvánku.

Lidi na teknu přitahovala naprostá volnost, DIY na maximum, party pod hvězdama, autonomní zona na louce, bylo to tajemný. Musel jsi fakt kolikrát hledat několik hodin, než jsi našel uprostřed lesa místo akce. Těžko to popsat slovy, jedna se o ten kmen, je to tribe věc, kdy to v tobě rezonuje, nebo ne: silnej kopák, cinkací hajtka. Co si budeme namlouvat, hodně s tím souvisí i užívání tanečních drog a změněný stavy vědomí. No ale co člověk, to asi jinej příběh, co ho přitáhlo. Někoho bavilo opravovat a stavět aparát, dalšího hudba, jeden měl rád obytný náklaďáky, dalšího zase jen bavilo makat na baru. Různorodá skupina lidí a příběhů.

Töhötöm: Bíco, děkujeme – dalo by se s tebou hovořit klidně celou noc, ale mám pocit, že to, co jsme chtěli, se povedlo. Malinko poodhalit vaše inkognito, aby na SRSS Speedstopu lidi tak trochu věděli, že to bude dost o objevování a propojování, a že si do batohu musej letos přibalit hlavně otevřenou mysl.

Torr: A taky to srdce, že jo. Hele, v pátek a sobotu se uvidíme! Děkujeme moc!

SILVER ROCKET SUMMER SPEEDSTOP: DJs
SILVER ROCKET SUMMER SPEEDSTOP: KAPELY
SILVER ROCKET SUMMER SPEEDSTOP: INSTRUKCE
SILVER ROCKET SUMMER SPEEDSTOP: KOMPILACE
SILVER ROCKET SUMMER SPEEDSTOP: BUTICK
SILVER ROCKET SUMMER SPEEDSTOP: BACKGROUNDER