Silver Rocket

SRSS 2012: Čundry, Mech, Pidi a NoArtist

Töhötöm 29. 7. 2012

Těžko říct, jestli je v týhle zemi možný uniknout fenoménu „čundru“. V časech mýho dětství a mládí (hehe) to nešlo. Všechny ty osady, nad kterejma vlála a dodnes vlaje konfederační vlajka (předpokládám, že tam ještě funguje otroctví), hudsonský šífy, tak do toho šlápni... Náčelník mýho „turisticko-skautskýho oddílu“ (tehdy se to dobově maskovalo pionýrskou organizací) si říkal „Mech“, hrál na dvanáctistrunku (za to jsem ho respektoval) a dělal si blbou srandu z rockový hudby (za to jsem jím opovrhoval). Náš vztah se potom pokazil a skončilo to mým potupným vyloučením z oddílu, ale díky němu mám na kontě slušnou sérii truskul vintage čundrů. Příznačný je, že muj kámoš a spoluhráč z kapely Kupón má podobný zkušenosti, jen jeho vedoucí používal jméno „Pidi“ (jako fakt!).

Bagr

Základní myšlenka byla vlastně úplně jednoduchá: vypadnout od rodičů pod záminkou výletu na nějakou zříceninu, strávit víkend s kámošema, pokusit se zlikvidovat nějaký cigarety a požít trochu alkoholu, zahlídnout obnažený nezletilý ňadro nějaký starší spolužačky, v ideálním případě si na něj i sáhnout (byli jsme tehdy dost malí, žejo, komplexnější akce v tomhle směru byly vyhrazený pouze Mechovi a Pidimu). A všechno se to odehrávalo „venku“, v přírodě, v lesích, u řek, na polích... byli jsme městský děti a tohle jsme moc nevnímali, ale rezonovalo tam něco geneticky zakódovanýho od neandrtálců asi, všichni jsme se šíleně těšili na to nabírání vody z potoka a sraní někde za stromem.

Malej skok v čase: o hodně let pozdějc, kdy Mech už asi atakoval důchodovej věk, mě muj pověstnej neklid zavál daleko od domova, na můj nejoblíbenější jihoamerickej kontinent, kde jsem se chtě nechtě mockrát ocitnul uprostřed tak neporušený a neuvěřitelně mocný přírody, že mi úplně schází adekvátní přirovnání, jehož pomocí by se to dalo popsat. Jít se vysrat za strom už nebyla zábava pro rozmazlený dítě z města, ale jediná možnost. Co mě na těhle cestách bavilo nejvíc, jak rychle se člověk naučí odhodit všechny nevýznamný věci a koncentrovat se na to podstatný: mít dost vody, sehnat jídlo, mít na noc bezpečnej přístřešek. Chceš se umejt? Řeka je pro každýho, jsou v ní sice piraně a krokodýli, ale jiná možnost není. Já mám rád život ve městě, jako fakt, ale současně silně toužim po tom, abych zase viděl tak jasně, co je důležitý, jako tam v tý prdeli světa.

Usárna alias uzda

A souvislost s muzikou? Funguje to dost podobně: hudbu, kterou máme rádi, můžeme ohlodat až na kost a zbavit všeho, co je zbytečný. Zůstane jen podstata věci, zvuky a tóny, který mají zvláštní moc oslovit neandrtálce a neandrtálku někde uvnitř nás. A přesně tohle jsme nabídli kapelám pozvanejm na letošní SRSS. Jádro akce se odehraje odpoledne a v podvečer v lese, kde budou kapely hrát akusticky, bez ničeho, v plný nahotě (obrazně míněno, kdyby se někdo začal chystat na FKK akci). Hodíme Kiss me Kojak krokodýlům, necháme borce z Kontroll okusovat piraňama... na tohle se těšim hrozně moc!

A můj tajnej tip na krále lesních setů? NoArtist. Důvody: celá ta „byšická“ parta, která byla na počátku SRSS, se ve svým kraji prostě zarputile a dlouhodobě věnuje tomu svýmu, a to je ta nejlepší, vlastně jediná možná cesta. Bumfrang 3, aktivity Sakraphonu, a právě taky NoArtist, ať už jako one man pičus nebo kapela.

g

Mám Michala rád, je to člověk, kterej pro nás vlastně objevil teď už legendární Kellyho a Bellovu kapli, takže je zjevný, že má pro muziku v netradičním prostředí cit. Působí v Neratovicích (ve městě, který návštěvníkům z Jižní Ameriky připadalo, že má atmosféru „jako trochu víc omšelý Punta Arenas“), kde pořádal festival s názvem „Výprodej“ a měl zjevnou perverzní radost, když si někdo myslel, že se tam bude fakt něco prodávat. Poslední dobou si za svoje aktivity vysloužil dokonce nálepku „tabletkáře“. Tohle mi úplně stačí, až budete s bradou dole zírat na lesní set NoArtist, vzpomeňte si na moje slova.