Silver Rocket

Čurákův mlejn: SR je stejně jenom banda gymnazistů, co nikdy nepřekročí tenhle mentální horizont

John z Fetch!, skvělej bubeník a vášnivej diskutér, si s chutí přečetl jednu z Inkvizic (TUHLE) a rozhodl se napsat na ní reakci. Tady je:

Milá Martino,
musím se přiznat, že mě to celý neuvěřitelně rajcuje. Vlastně se Ti povedlo do 7 vět vměstnat zdroj mnoha úvah, spustit lavinu, kterou by můj zaměstnavatel, byl-li by nějaký, dneska nechtěl proplatit. Hned na úvod Ti potřebuji říct něco o sobě. Ačkoli jsem spíš analytický typ, od 19 do 30 jsem se pohyboval v oblasti reklamy. Nikoli jako kreativec, spíš jako servisák, aby jim to soukolí běhalo. Leccos jsem z toho prostředí pochytil. Ale protože se snažím o pozorovaných jevech přemýšlet kriticky, neřeknu, že reklama je svinstvo. I když jsem viděl hodně hovadský způsoby, jak s ní nakládat, a ten byznys, kterej reklama roztáčí, je často rigidní a neproduktivně manipulativní (bez příkladů, snad mi uvěříš).

I když mám Silver Rocket rád již leta, neodmítám jiný způsoby propagace akcí, než ty, který tihle guruové český DIY volí (sám seš guru tyvole - pozn. red.). Kluci mě fascinujou svojí zarputilostí a čistotou (přístupu, nikoli morálky), ale tím to hasne. V některých případech se jim i povede udělat akci, kam dorazí hodně lidí s daleko slabší afinitou, než je ta moje (pozor tyvole, afinita. Pán je intelektál - pozn. red.). Asi použijí i nějaké standardní propagační kanály.

A teď Ti řeknu, jak jsem si to celý přebral já. Kdybys náhodou měla pocit, že se snažím moralizovat, zkus jej, prosím, vytěsnit. Chci Ti jenom popsat myšlenkový konstrukt (a teď to přijde. Slovníky cizích slov k ruce! - pozn. red.). Je to už delší dobu, co jsem se svými několika přáteli začal rozvíjet bláhovou ideu na společný internetový projekt. Hned na začátku padla otázka, zda chceme jeho běh a případně sami sebe živit z reklamy. Shodli jsme se na tom, že chceme dělat službu pro lidi, kterým k něčemu bude, pochopí její smysl i hodnotu, a na provoz přispějí na základě svého vlastního uvážení. Obchodní model, kdy je zhlédnutí reklamy odpustkem za použití dodané služby (milá závislá média vč. ČT jistě pochopí), mi přestal konvenovat. Já nechci, aby někdo něco přetrpěl, protože chce to, co mu nabízím, a ani mu nechci k zelenině přibalit plastovej samopal (už tak se topíme v krámech), kterej vůbec nechtěl. Na druhou stranu Ti přiznám, že chci, aby se o našem projektu dozvědělo hodně lidí, a nějaký způsoby propagace nutně musíme použít. I když je to, co děláme, geniální, těžko se to někdo dozví, když si to necháme pro sebe. V této, jako i v jiných situacích mého života, se objevuje téma balancování, hledání vyváženého stavu na hraně, která je někdy tak ostrá (promiň za drobnou psychoanalytickou vsuvku).

Sponzorství bohužel rozumím podobně a schizofrenie, ve které se třeba ČT leta potácí, mi přijde nic než pokrytecká. Nechci si hrát na arbitra, ale i tak jsem si pro jistotu přečetl text, na který zřejmě reaguješ. Přiznám, že je na můj vkus trochu jednostranný, ale inkvizice je holt takový žánr. Důležitý je, že ty principy, který popisuje, existujou. Není to nějak zásadně zavádějící. Abych to shrnul, a přiznávám se, že normálně chodím po ulicích, do obchodů, jsem reklamou ovlivněnej a moje spotřební chování maj v moci pánové z ústředí globálních korporací: vždycky mi je líto, když se po poctivý a kvalitní práci sveze někdo jenom proto, že na to má pozici. Nikoli blízkej vztah k tématu. To, že si výrobce nápojů nalepí logo na člověka, co postaví nejvyšší pagodu z doutníků, podle mě na škodu tohohle odvěkýho kubánskýho řemesla sebere trochu z jeho lesku.

Jo, myšlenek, který jsi ve mně vzbudila svýma dvěma odstavečky, je fakt hodně a děkuju, že jsem pár z nich díky Tobě naformuloval do textu. V neposlední řadě Ti musím poděkovat za sousloví Čurákův mlejn. Je lingvisticky zajímavý a nesmírně obrazotvorný. Od rána vlastně nemyslím na nic jinýho, než co by to všechno mohlo označovat (brzdi tyvole... - pozn. red.). Nejčastějc si vzpomenu na mlýn v Byšicích, kde se děly první výroční akce SR - pokud nevíš, trefilas pojmenování pro návštěvníky koncertů naprosto bravurně. Na Twitteru jsem četl, že sousloví někdo používal pro označení střední školy, což taky sedí, protože SR je stejně jenom banda gymnazistů, co nikdy nepřekročí tenhle mentální horizont. Slovo čurák považuju navíc za jednu z nejlepších synekdoch v češtině, autoreference čurákův čurák je podle mě esence češtinářský elegance, byl nalezenej i mlejn správnýho tvaru (http://t.co/H3ImQRwUBd - dík, Pedro). No, je toho nepřeberně.

Kdybys měla někdy chuť, můžu Ti vřele doporučit letní akci SR. Nejsem nestrannej, ale vzal jsem tam letos svoji holku, která o SR před tím neslyšela, a hrůzostrašný kapely, co tam hrály, rozhodně nevyhledává. Bylo to na Točníku, lidí tak akorát, ale neboj, víc, než by se vešlo na Sedmičku. Cejtila se tam jako doma a nechtěla, aby to skončilo (vzlyk - pozn. red.). Hele, nic není černobílý (v čemž tady se mnou spousta lidí nebude souhlasit), ale ten pocit, co tam lidi zažili, byl k nezaplacení.

Příští rok bude akce, věřim, zas. Když přijdeš, rád s Tebou budu pokračovat v týhle debatě osobně, nejde to všechno shrnout do jednoho dopisu, a navíc potřebuju nějakou zpětnou vazbu, nemám patent na rozum. Do tý doby můžem pokračovat třeba jenom korespondenčně, budu rád.

Měj se fajn. V úctě,
John, bubeník ze stáje SR

john@fetch.cz

P. S. Věřím, že mě nenařkneš, že se v tomto textu dopouštím podobných praktik, jako ten text popisuje. Moje práce zde slouží jenom jako příklad a na otázky, oč jde, v souvislosti s ním, nebudu odpovídat.