Koncerty Silver Rocket |
---|
16. 10. Praha - Kaštan: Paramount Styles · Elysian Fields (USA) |
5. 11. Praha - Sonic Library: Tom Holliston (CA) · Simon Wells (UK) · Cardo & Decumanus |
12. 11. Praha - 007 Strahov: URALT (DE) · Bumfrang3 |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 |
Aktuální články |
---|
Novinky: 8. 10. PARAMOUNT STYLES zpátky v plné síle |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
IMPOZANTNÍ. Ty vole, mám rád slovo IMPOZANTNÍ. Moc často ho ale nepoužívám, protože mám pocit, že na správný používání tohohle slova má patent Töhötöm. Ten ho umí ideálně použít v textu i v řeči mezi všema těma prdelema, volama a kreténama, kterejma si jinak pořád pomáháme. Töhötöm prostě slovo IMPOZANTNÍ používá naprosto impozantně a ve výhradně impozantních souvislostech – takže tahle recenze je vlastně tak trochu jeho, i když jí píšu já.
Celý to zmiňuju proto, že deska Shrinebuilder je naprosto... IMPOZANTNÍ.
IMPOZANTNÍ riffy, IMPOZANTNÍ obal, IMPOZANTNÍ songy, IMPOZANTNÍ bicí, IMPOZANTNÍ kytary, IMPOZANTNÍ všechno. Chechtal jsem se všem těm zklamanejm recenzím, který od spolupráce Wina a členů Neurosis, Melvins a Om čekali, že to bude znít jinak než jako spolupráce Wina a členů Neurosis, Melvins a Om. Ano, Shrinebuilder zní přesně jako spolupráce Wina a členů Neurosis, Melvins a Om – a je to IMPOZANTNÍ. Žádná revoluce se nekoná, veškerej hudební vývoj se zastavil přesně TADY, zalitej do týhle desky jako překvapená třetihorní (???) moucha do jantaru, uchovaná navěky.
Nejsem nějakej zvláštní fanda All-Star kapel (teda kromě Aran Epochal, hoho), protože z podobnejch kolaborací občas vylezou nudný a překombinovaný záznamy toho, jakej má ten kterej muzikant ego. Tohle je přesnej opak: ve Shrinebuilder se všichni čtyři drží při zemi a při zdi, dávají si navzájem přednost, soustředí se na celek a do toho celku přispívají tím, v čem jsou nejlepší. Takže když v úvodní „Solar Benediction“ nejdřív zaskřehotá Wino, aby ho vzápětí smetl Kellyho mamutí řev, je všechno na nejlepším místě v koloběhu světa a věcí. Croverovy bubny jsou rituální ozvěny dávnejch obřadů a Cisnerosova basa je totální hypnóza.
Takže kdo co kam a proč: Wino je tu za „kořeny“ – tohle je prostě klasická hard&heavy deska. Kelly je tu za “neandrtálce” – tohle je mimo jiné oslava primitivismu. Doba ledová je doba ledová. Cisneros je tu za “trance” – jeho basový figury by měly bejt jen na předpis. Čistej opiát. A Crover? Crover je tu od toho, aby to všechno rozmlátil na totální sračky – aby to prostě bylo pořádně IMPOZANTNÍ.
Tahle deska se mi líbí stokrát víc než sólovej Wino, stokrát víc než poslední Melvins, stokrát víc než poslední Om, a je u mě na stejný rovině jako „Given To The Rising.“ Jak píšou King Booking: Nepřijít = zemřít.