Koncerty Silver Rocket |
---|
16. 10. Praha - Kaštan: Paramount Styles · Elysian Fields (USA) |
5. 11. Praha - Sonic Library: Tom Holliston (CA) · Simon Wells (UK) · Cardo & Decumanus |
12. 11. Praha - 007 Strahov: URALT (DE) · Bumfrang3 |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 |
Aktuální články |
---|
Novinky: 8. 10. PARAMOUNT STYLES zpátky v plné síle |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
Bez mučení: nemám k týhle desce skoro žádný referenční body. Žádný známý souřadnice. Těch pár přirovnání, který jsem si chystal, je stejně nepřesnejch, tak se s nima nebudeme zdržovat, OK? Jen úplný základy: Andy The Doorbum je HLAS a TEXTY a Justin Aswell je MUZIKA (elektronika / beaty / ambient / asi tak něco / nevim, dál...). Vyšlo to díky Ceschimu na Fake Four (tam to mimochodem popisujou jako „dark Portishead“, takže aspoň jeden plus mínus příměr) a rozšířilo mi to vědomí jako máloco.
Andyho hlubokej hlas se na starších nahrávkách linul do světa na pozadí lo-fi / folkovejch litanií (opět jen velmi přibližný souřadnice), ale „Intent“ je ráznej a odvážnej krok do jinejch, bohatších zvukovejch obrazců. A ty teda, tyvole, fungujou NESKUTEČNĚ. Deklamovaný zaříkávání získalo v novým elektro odstínu NAPROSTO osudovej rozměr a tracky jako „Unsetting Sun“ nebo „Short Term“ jsou slovama prostě nepopsatelný (mimochodem – dělal jsem kdysi věc jménem Aran Satan a když slyším „Heat Lightning“, říkám si, že jsem nebyl zas tak daleko od cíle!!!). Zapomenutý modlitby nikdy nezrozenýho kmene. Andy má mimochodem indiánský předky: nechci dělat laciný a možná zjevný závěry, ale spojte si to sami...
Jestli jste někdy viděli Andy The Doorbum živě, možná jste – podobně jako já, přiznávám – získali přesvědčení, že minimálně 40% celýho zázraku je zcela epochální vizuální zážitek (pokud jste štěstí na koncert ještě neměli, nebudu vám nic prozrazovat). „Intent“ je ale důkaz, že 100% magie jménem Andy The Doorbum tvoří HUDBA. Nevím, jaký konexe Justina Aswella a Andyho spojujou, ale když poslouchám tu desku asi potřicátý, docházím k přesvědčení, že musí bejt velmi, velmi hluboký. Jako by ty beaty a ten klavír čekaly na tenhle dramatickej hlas a jeho klenutý melodie.
Poslouchám „Intent“ a je mi naprosto zřejmý, co jsem tušil už dřív: že Andy The Doorbum je nějak tajemně napojenej na věci v přírodě, který mu propůjčujou jistej druh „vědění“. Wisdom. Jeho závěry jsou v podstatě jednoduchý, ale svět komplikovanejch polopravd a mýtů tohle jasný poselství asi potřebuje. A obdivuju, že Andy to předává dál bez patosu.
Jedna z desek roku – fakt. Poslechněte si tady.