Inkvizice: Moimir Papalescu and the Nihilists
Co je vlastně na týhle kapele tak děsnýho? Skoro nic. Jen zoufale průměrná zpěvačka. Otravná mediální tlačenka. Nudný bláboly v rozhovorech (citace - "Moimir: Já žiju přítomností, co bylo a bude, mne příliš nezajímá"). To už nezachrání ani ty srandovní fotky pod vycpanejma muflonama.
Je fakt, že od lidí, co prošli tak špatnejma kapelama jako Rány těla nebo Gun Dreams, se asi nedalo čekat nic lepšího. Zarážející je, kdo všechno jim to sežral. Tahle muzika se totiž může zdát nová, energická a vzrušující leda tak padesátiletejm senilnějícím bigbíťákům s desítkou v ruce, který poprvý v životě zaslechnou nějaký vzdáleně elektronický zvuky. Nihilists jsou prostě Kabáti "taneční scény" - taky za to dostali Anděla. Není to ani dobře udělaný retro, je to Markéta Muchová se stokrát horší produkcí Bronski Beat. Prostě špatný. Jděte si radši poslechnout ty Kabáty.
