Inkvizice: Koncert Toma Waitse
Pozdě, ale přece. Další inkvizici vyhrává koncert senilního štramáka v zrcadlovym kloboučku, kterej kolem sebe rozhazuje zlatý flitry. Myslel jsem si, že to prostě odezní, nebude se o tom moc mluvit, decentně se to zamete pod koberec, ale ty nadšený lidičky si nedaj pokoj a vypráví o tom, jakej to byl úžasnej zážitek. Jak pro koho. Nemá cenu rozpitvávat pomatenou ochranku, která třikrát kontrolovala jméno na lístku a velikost příručního zavazadla, a která zároveň zcela nevyzpytatelně nechala projít lidi s tvrdým koženým batohem, zatímco vykázala ženu s tenounkou plátěnou taškou s argumentem, že by jí po mistrovi mohla hodit... My jsme tam teda omylem pronesli i skládací vystřelovací deštník a vzhledem k tomu, co se odehrávalo v následujících dvou hodinách, jsme pro mistra představovali značný riziko.
Začátek koncertu všechny naprosto uzemnil. Frankensteinovská loutka se prvních 5 "písní" soustředila výhradně na divadelní pitvoření a chrčení, bez náznaku zpěvu. Asi mu jeho manželka řekla, že to je to, co maj na něm lidi nejradši. Nicméně mistr evidentně zapomněl, proč to dělá, takže prvních 20 minut působil jako vopravdu povedená parodie na Toma Waitse. Ale smát se tomu moc nedalo. Přišla mi smska od kamaráda, co si koupil lístek za 3000, že se odchází opít, aby nebyl sám před sebou pokrytcem. Přepadl mě hlubokej smutek a mistr nasadil tklivý melodie jen s doprovodem kontrabasu a piana. Tam se sice už od půlky objevovaly náznaky zpěvu, u většiny skladeb z novějších desek se ale nemůžu zbavit dojmu, že prostě Waits zapomněl, že už je jednou napsal, a tak maj teď jen trochu jinej text. V tu chvíli zaútočilo neštěstí ze zálohy: vedle nás sedící Věchet (viz Trutnov Open Air) zuřivě fotil nějakym megafoťákem a co chvíli strašlivě zařval do ztichlýho sálu: "JOOOOOOO, TOMEEEEEEEEE!!!!!!!!" No paráda. Pak už sme si ho radši hlídali s rukama blízko uší.
Když pominu tohle, musim přiznat, že se po půlce koncertu dostalo i na jakous takous atmosféru, kterou ale vydatně srážela kombinace kapela vs. zvukař. Nejhorší byl jednoznačně kytarista, kterej se neustále snažil někam cpát sóla a la Satriány a po každym si významně počkal na potlesk. Kromě toho si nepamatoval některý písničky a lovil to tam nejhorším způsobem. Ale v podstatě celá parta s výjimkou Waitse mladšího za bubnama (druhej Waitsův syn hrál na nějaký klarinety nebo co, ale toho pohřbil zvukař), byla parta zoufalejch unuděnejch rutinérů. A muž za pultem asi taky neměl den. V první půlce koncertu jsme ještě o kapele moc nevěděli, protože jediný, co bylo slyšet, bylo chrčení a dupání mistra v přivezeným umělým prachu na pódiu, pak jsme naopak slyšeli věci z kapely, který jsme snad ani slyšet nechtěli... Všechno ale tak s desetisekundovym zpožděním po tom, co to začlo. Prostě někdo začal na naprosto pevným a logickým místě hrát něco důležitýho, a ten dobrák ho přidal až někde v půlce fráze, protože asi zrovna jedl rohlík, nebo nevim. A nesmíme zapomenout na ty naprosto debilní proslovy mezi písničkama, to jsem fakt nežral, lidi co byli na koncertě den před tim, řikali, že měl ty hlášky docela vtipný, ale to, co předváděl v úterý, to by snad neřekl ani Petr Novotný.
Z koncertu domů jsme šli v dost pochmurný náladě z pádu modly, vobčas jsme i potkali někoho jako my, takže bylo jasný, že se nám to nezdálo.
Abuch
