Inkvizice: Steve Snere
Tak se totiž menuje zpěvák These Arms Are Snakes. Kapely, kterou sem měl fakt hodně rád, ale kterou si už asi nikdy nepustim. První setkání s panem rokenrolováhvězda Snerem proběhlo někde v prostorách mezi barem a merchem kapely, kde sem bohužel zaslech kus rozhovoru s fanouškama. Že by si někdo takhle masíroval ego na lidech, co přijdou na jeho koncert, sem fakt ještě nezažil. Ale OK, tak je pan hvězda a bandičce oddanejch mládenců to zřejmě nevadilo, protože mu hltali každý slovo z jeho ležérně zkřivený pusinky, kterou zdobil indierockově prořídlej knírek. Tak jo, smažem to a předveď se.
To, co se rozpoutalo se začátkem jejich setu, nebyl koncert punkový kapely, i když to tak mělo vypadat. Byla to osobní prezentace zpěváka s hudebním doprovodem. Nemám nic proti show jakýhokoliv druhu, naopak, miluju lidi co lítaj po pódiu a dávaj si přes držku krkama kytar – ale musim cejtit aspoň náznak opravdovosti a srdce. Tady obojí chybělo. Spousta lidí se evidentně přišla pokochat tím jak si mladý pán Steve cpe mikrofon do držky a pokouší se vydávat hrdelní zvuky, jak si sundává a fetišisticky hejčká svoje ponožky, jak skáče přes zábradlí v klubu, předstírá, že se vážně zranil, aby se po pěti minutách znova objevil a s napůl znuděnym a napůl hysterickym kvazi-iggy výrazem oznámil, jaká je to všechno ohromná legrace a že je to nejlepší koncert, co v Evropě měli. Plus nějaký jakože-rozepínání kalhot a POZOR všichni - teď už sem vám málem ukázal bimbase. K tomu neustálý nadužívání naprosto nesmyslnýho přístroje na smyčkování a změnu vejšky hlasu, rockový klišé v podobě štaflí přitáhnutejch na pódium (že by nás viděl málo shora…?) atd. atd., moh bych pokračovat dýl než samotnej koncert vůbec trval. Možná to zní jako skvělej námrd a parádní show energický a výrazný osobnosti, ale nebyla. Pro mě to byla vizuální a verbální onanie zamindrákovanýho debílka, co má to štěstí, že může hulákat do skvělý kapely, kterou tím ale bohužel naprosto a nenávratně zazdí.
-ht-
