Inkvizice: Slavia a celej českej fotbal
Jsem slávista. Jako slávista jsem se narodil, jako slávista jsem vyrůstal, jak slávista zestárnu. Jiný kluby se mi můžou líbit, můžou mi bejt sympatický jejich hráči nebo projev na hřišti, ale klubovou příslušnost nemůžu změnit, je to na celej život. A je to utrpení! Pravidelně se opakující víra v dobrý výsledky v nový sezóně, naděje, že konečně vyhrajem ligu, že budeme mít novej stadion, že se do vedení klubu dostanou rozumný lidi a na lavičku dobrej trenér, se cyklicky střídá s deziluzí a frustrací z nemastnejch neslanejch výkonů a mizernejch výsledků v lize i v pohárech a s nutkánim ke zvracení vyvolaným informacema ze zákulisí klubu.
Tenhle podzim je na pořadu ta příjemnější část slávistova kolečka. Vedení v lize drobně pokažený porážkou od bratrů z Ďolíčku a zraněním slávistickýho maskota, sympatická útočná hra, mladý kluci v kádru, účast v Lize mistrů (na předkola sere pes)! Očekávání stoupaj. Takže zákonitě musí přijít vystřízlivění!
Každýmu bylo asi od začátku jasný, že postup ze základní skupiny Ligy mistrů není moc reálnej. Arsenal je jasnym favoritem a Sevilla si to asi taky utéct nenechá. Ale i přes porážku ve Španělsku bylo vidět, že ty mladý kluci chtěj hrát a ukázat se. Proto to velký očekávání před zápasem v Blondýně a modlitby za bod.
Prvnim malym krůčkem k návratu do nepříjemný reality byl rozhovor s Karlem Jarolímem několik dní před zápasem. Nevim, kde jsem to čet nebo viděl, ale na otázku, jestli není, na rozdíl od Wengera, omezenej v možnostech výběru hráčů při stavbě týmu, ta guma odpověděla, že i von dostal v létě každýho, na koho ukázal. Do prdele! Zřejmě mu nedošlo, že ukazoval na lidi z divize!
A pak to začlo. Během prvních pětadvaceti minut se plány slávistů přečkat úvodní tlak soupeře obrátily v prach. Obránci Slávie udělali několik školáckejch chyb, který by potrestala snad i Líšeň. Suchý a Hubáček se nebyli schopný dohodnout mezi sebou, natož pak se záložníkama, Krajčík je sice celkem dobrej směrem dopředu (pokud pomineme, že neumí ani vystřelit, ani pořádně nacentrovat) ale v obranný fázi to byla fakt katastrofa. Útočníci Arsenalu byli tak rychlý, že je nestihnul ani prasit. Při přechodu do protiútoku byla Slávie naprosto bezradná, doslova se kopala za uši. Když dostala před koncem poločasu třetí gól, doufal jsem, že už je po zápase, že Arsenal poleví a v klidu se to dokope. Zajímalo by mě, co řikal Jarolím o přestávce v šatně, protože to samý co já, si zřejmě mysleli i slávisti. Takže je asi trochu překvapilo, že se soupeř snažil hrát dál. Druhej poločas připomínal pouťovej zápas prvoligovýho týmu s výběrem místních hasičů. To, co se odehrávalo na hřišti, by se asi nejlíp dalo přirovnat k bagu. Fabregas, Hleb, Flamini, Walcott a další si dělali co chtěli, dávali si neskutečný přihrávky a totálně blbli hlavu chudákům slávistům, který se skoro ani nesnažili na hru soupeře reagovat a jen pokukovali po časomíře. Žalostnej pohled byl zejména na Vlčáka, kterýho postupem času přestalo bavit postávání na půlící čáře zpestřený třikrát za poločas nesmyslně dlouhým pasem do rohu hřiště, kterej by neměl šanci zachytit ani v případě, že by obránci Arsenalu neběhali dvakrát rychlejc, než von. Vlčák se začal stahovat hluboko na svou půlku a snažil se vybojovávat si míče sám. I to ale bylo k ničemu. Myslel sem, že odejdu od televize, ale nakonec sem v rámci tréninku slávistickýho mučednictví vydržel až do konce, abych si moh´ poslechnout debilní rozhovory se zlomenejma slávistama.
Jak jsem už řek, vítězství reálný asi fakt nebylo. Ale stejně mě trochu překvapil rozdíl ve výkonnosti a hlavně v nasazení. Angláni (teda Anglán je tam asi jenom Walcott) šli naplno do každýho míče, nic neodflákli, přesto, že měli zápas od poloviny prvního poločasu v kapse. Byla na nich vidět radost z fotbalu a chuť hrát. Slávisti byli votrávený, nepohyblivý, nesnažili se spolupracovat. Takže inkvizici na ně!
A inkvizici na celej českej fotbal, protože je hroznej! Názornějšího porovnání úrovně český a anglický ligy se nám už dostat nemohlo. Je to smutný, ale Slávie je v tuhle chvíli tim nejlepšim, co lze v český lize najít. Souboj prvního anglickýho z prvnim českym klubem ukázal, že rozdíly jsou fakt obrovský. A nesváděl bych to jenom na prachy. Je to vo přístupu! Asi nás ten fotbal prostě dost nebaví, nebo co!
Inkvizici na sportovní reportéry! Za to, že v každý jejich otázce je už obsažená odpověď. Proč se ty idioti nesnažej vymyslet nějaký normální otázky? Proč deptaj už tak dost nalomený sportovce svejma amatérskejma hodnoceníma a chtěj je jen potvrdit? Proč už se neptaj jako dřív? Třeba: „Na co jste myslel při penaltě?“
A inkvizici taky na sparťany! Teda na ty sparťany, který jsou rádi, že Slávie dostala sedmičku. Vy hovada, to z toho máte fakt radost? To nás fakt tak nesnášíte? My vás taky nemilujem, ale když Sparta hraje evropský poháry, nepřejem si, aby prohrála. Takže jděte do prdele!
Já jdu vzpomínat na sezónu 95-96.
Ondřej
