Silver Rocket

Mono očima Torra

Když nás poprvý kontaktovali Mono, okamžitě jsem napsal všem z ÚV, že chci, abysme ten koncert udělali – i  když jsem si byl vědom, že v tý době nejspíš ani nebudu v Praze. Ostatní byli taky nadšený, ale pochybnosti byly. Hlavně, ze nikdo nepřijde, a zase proděláme spoustu peněz. Je léto, venku bude hezky, je MS ve footballech, atd. Ale všichni bylo pro, a rozhodli jsme se, ze uděláme co nejvíc, aby se to uskutečnilo. Proč? Jsme velký obdivovatelé japonský kultury. A Mono ty nejlepší kulturní jevy podávaj tak, abysme my, blbý fanoušci ze Silver Rocket, mohli tomu rozumět.

Redaktoři z japonskejch novin píšou titulky tak, aby moc nebudily pozornost. Proste žádný senzace, žádný kecy, jen tichý sdělení nejpodstatnější informace. Místo: "Prezident byl zastřelen" nejspíš najdeš: "Něco nepříjemného se asi stalo panu prezidentovi, ale netrapte se tím". Místo: "Zemětřesení zabilo 2000 lidí v Kjótu" nejspíš najdeš: "Země se trochu třasila v Kjótu, ale v pohodě". Mono jsou prej hustý jen jako Beethoven, ale víme, že se budeme třást jako v Kjótu.


Beethoven v Kjótu

V japonštině je velice sprostý říct přímo slovo "ne". V Česku, kde každý druhý slovo je "ne!", je to něco opravdu zvláštního. V hudbě Mono je tenhle fakt naprosto silně slyšet. Jakoby se každá skladba snažila tančit na hranici odmítnutí, až to bolí. Ale přimý "ne", jaký je typický pro punk/hardcore/alternativní hudbu, neuslyšíme. A tentokrát jsme rádi.

Sněhuláci v Japonsku jsou tvořený z dvou koulí místo tři. Skromnost, prostě. Proč tři? K čemu to je? Takovou arogance, jako je používání tří sněhových koulí, Japonci neuznávají, a Mono to hrdě projeví. Jejich hudbě bohatě stačej koule dvě.


Důkaz v podobě dvou koulí

Ve Japonsku vandalismus de facto neexistuje. Stejně jako nám Gramsci říká, ze násilí od státu není třeba k tomu, aby stát kontroloval veřejnost, pro Japonci fyzický vandalizmus není třeba, když jste schopni vytvořit a využít vandalismus myšlenkově. Mono produkujou velice inteligentní myšlenkový vandalismus. My potřebujeme Today Is The Day, abychom uvolnili naše stresy. Mono uvolňujou stresy na japonský způsob – jinak.

V japonštině je totiž slovo "špatný" a "jiný" stejný. Mono jsou jiný. Přitom jsou špatný. Ten fakt je možná pro jejich hudbu, a taky pro naše chápaní, co dělají, nejpodstatnější. Každá písnička je svým způsobem boj dobra proti zlu. Fanoušci Silver Rocket jsou jiný. Ale jsou špatný? Představte si, že cokoliv děláte, je špatný. Protože jste jiný. Ale jste přitom dobrý. Vibrace, vycházející z tvorby Mono, naznačujou velký boj, větší než opera, popisující poslední dny války mezi Mongolové a šógunátem Kamakura v roce 1281. Je to síla.


Špatný a jiný?

A nakonec: pro Japonce je veřejně ukázat, že někoho máš rád, velmi sprostý. Ale Mono nás miluje, to jsem se jisty. Hned po koncertě v červenci říkali, ze by se sem chtěli vrátit co nejdřív. A vrátí se v neděli. A my se těšíme jako malý děcka. Bude to "jiný", bude to "špatný". Budou to Mono.

Fotky z koncertu Mono na 007 jsou od Kryštofotí